(600 let)
Po upálení Jana Husa a Jeronýma Pražského byla atmosféra v Čechách napjatá. Bylo jasné, že se něco semele…
Myšlenky obou myslitelů byly pro katolickou církev velmi nebezpečné, proto začala utahovat otěže. Těchto postupných kroků se účastnil na nátlak římského císaře a nevlastního bratra Zikmunda i panovník Václav IV. I když s Husem původně sympatizoval, v únoru 1419 vypověděl z Prahy nejdříve Jana z Jesenice a po červnovém incidentu i Mikuláše z Husi, který ho s davem husitských poddaných nutil o návrat poměrů před únor 1419. Václav se rozzlobil a jmenoval kompletní novoměstskou radu provokativně na den výročí upálení Jana Husa. Noví radní zakázali husitská procesí, vyhnali z far husitské žáky a zatkli několik husitů. Ti se v průběhu pouti na vrchu Burkovák dohodli na vzájemné pomoci a plánech na neděli 30. července. Po kázání Jana Želivského nažhavený dav rozehnal probíhající mši v kostele sv. Štěpána a vydal se k nedaleké Novoměstské radnici, kde požadoval propuštění vězněných souvěrců. Odmítnutý dav vtrhl dovnitř. Některé konšele a jejich pomocníky lidé vyhodili oknem a následně ubili. Celkově se jednalo o 13–14 osob, jeden skonal v mučírně. Samotná defenestrace nastartovala turbulentní období husitské revoluce a válek.
-babok-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
