Jak vás napadl tento unikátní projekt?
V roce 2014 jsme natáčeli na zámku Duchcov klip Indiánky a tehdejší kastelán Marian Hochel nám vyšel vstříc a poskytl prostory zámku k natáčení. Na oplátku jsem mu nabídla, že mu ráda s čímkoliv pomohu, pokud by věděl, jak mé schopnosti využít. Zavedl mě na zámeckou zahradu do výstavního pavilonu od Jana Sokola, v jejíž kopuli je vsazená krásná Reinerova freska, která původně pochází ze zbořeného Valdštejnského špitálského kostela, který byl za minulého režimu zlikvidován pod záminkou těžby, která však nakonec nikdy nezačala. Freska, vzhledem ke špatné klimatizaci pavilonu, degeneruje a potřebuje zrenovovat. Rozhodli jsme se pro benefiční koncert. V tom prostoru mne napadlo, že by bylo úžasné spojit se Kubou Aeldrynem, se kterým jsem již spolupracovala dříve a propojit mou hudbu s jeho vizuální projekcí. Bylo to nakonec velmi silné představení, po kterém Soňu Paletu z mé bookingové agentury napadlo, že by bylo skvělé udělat takové akce na dalších ohrožených místech. Začali jsme pracovat na konceptu, samotném klíči k výběru památek, oslovovali odborníky, objížděli vytipované památky a hledali dlouhý čas prostředky na realizaci.
Proč jste si pro Monument/um vybrali zrovna tyto památky?
Z řady tipů jsme vybrali asi patnáct, které jsme osobně navštívili. Pro finální výběr jsme pak preferovali ty objekty, za kterými stojí spolky, instituce či města, kteří se snaží oživit nejen zmrtvělé místo, ale i tamější komunitu a dávají památky kámen po kameni dohromady. Za každou z vybraných památek už pak stojí konkrétní lidé, obvykle velcí srdcaři, kteří mají k danému objektu vztah a jsou připraveni do něj nadále investovat energii.
Nezbytné samozřejmě bylo i hledisko bezpečnosti, kapacita objektu či genius loci.
A také s přihlédnutím k tomu, že jsem prožila větší část dětství v Karlových Varech a jeho krajinách a téma vykořeněnosti se nedohledatelně táhne mojí rodovou linií a hudební tvorbou, rozhodli jsme se usadit pilotní ročník na pohraničních památkách. Západní Čechy jsou krajinou mého dětství a byla jsem tak trochu nedobrovolně již v raném dětství objevovat s mým starším bratrem Markem, který o mě pečoval a bral mě od mých třech let na výlety po památkách různorodého charakteru, neb historie a historické stavby jsou jednou z jeho celoživotních vášní. Projeli jsme mnoho míst, které si už dnes konkrétně nevybavuju, ale skrze hledání památek pro Monument/um se mi vrací některé útržkovité vzpomínky a pocity z těchto výletů.
Vybavíte si nějakou konkrétní vzpomínku z té doby?
Bolí mě nohy, nechce se mi lézt do kopce a pak stojíme na zřícenině Andělské Hory a bratr mi vypráví nějaký příběh té památky, možná pověst a já jsem fascinována a koukám do krajiny. Pak střih, asi v jednu ráno buzení ve vlaku, když vjíždíme do stanice Karlovy Vary a brácha na mě nahlas mluví! „Vstávej, musíme vystupovat, málem jsme přejeli” a já jsem protivná. Když jsme vystoupili z vlaku, brácha zjistil, že tam nechal foťák. Au :-)
Dovedla byste říct něco o příbězích jednotlivých míst, o tom, čím jsou specifická?
Každé je něčím specifické, už jen proto, že náš výběr je rozmanitý. Zahrnuje továrnu, kostel, hrad a prvorepublikové lázně. Tak má každá památka úplně jiný charakter, genius loci a příběh. Když si představím kostel v Horním Vítkově, hned se mi vybaví dvě věci. Jednak tráva uprostřed kostela, to proto, jak lidé za komunismu vytrhali dlažbu a vydláždili si chodníčky ke svým domovům nebo si prý někdo jimi obložil i část kuchyně. A pak fakt, že komunisté jednoho dne zrušili přilehlý hřbitov, aniž by dali vědět pozůstalým. To mi přijde hodně silné. U Hauenštejna si vybavím inzerát, který nynější majitel kdysi uviděl v novinách, že se prodává zřícenina a na to konto si ji pořídil, aby si splnil svůj dětský sen, být hradním pánem. A taky že se tu připravovalo hadí sérům, které prý používala Rommelova armáda v Africe, taky tu byli Hitlerjugend a o desítky let později pasťák.
U Jablečných lázní je fascinující to, jak vcelku běžný nenápadný dům na křižovatce v sobě skrývá poklad – překrásný interiér lázní hraničící až s urbexem. I tady ale zapracovala ruka diletantů, když v 60. letech Okresní stavební podnik zničil svými zásahy původní průčelí i secesní zasklení oken nebo ozdoby na fasádě. U Jablečných lázní mám radost, že k jejim znovuoživení přispěl i náš velký zájem, aby byly součástí pilotního ročníku. Tak se Monument/um stane jakými otvírákem jejich nové etapy. A Temný Důl? To je rozsáhlý areál bývalé brusírny v nádherném údolí Krkonoš u řeky Úpy, který koupil patriot tohoto kraje, kterému nejsou lhostejné tamější stavby. Už zachránil Lysečinskou boudu a teď má plány, jak oživit i tenhle objekt. Je to poslední památka, která do projektu nastoupila za Duchcov, který byl přirozeně v tom našem superfinále, ale protože „našeho“ Mariana Hochela vystřídala nová kastelánka, která má nejspíš jiné plány, od spolupráce jsme ustoupili a teď jsme moc rádi, že se náhradní památkou stala právě Fabrika.
Jak budou jednotlivá představení vypadat?
Nepíšu pro každou památku zvlášť konkrétní repertoár. Jsou tam otevřená témata a konkrétní krajiny, které se budou přizpůsobovat danému momentu. S Aeldrynem budeme hodně pracovat s obrazovými prvky všech čtyř památek a s momentální relativitou času a atmosférou, která v každé památce funguje jinak. Momentálně mám rozpracované téma inspirované kostelem Navštívení Panny Marie v Chrastavě. Konkrétně s básní mladé polské autorky MałgorzatyLebda. Dramaturgie večera však obsahuje ještě důležitý moment, kdy promítneme dokument, který natáčí přímo pro Monument/um ČT Art Zóna a má za účel seznámit lidi s příběhem oné památky a vyprávět o vztahu člověka k památce, kterou zachraňuje.
Připravujete nějakou podobnou specifickou věc pro každou památku?
Celé zhruba padesátiminutové obrazově-hudební pásmo, které připravuji s Aeldrynem, je postavené na tématech a fragmentech některých písní, které jsou však otevřené krajiny. Na těch se bude odvíjet naše propojení s prostorem, jeho struktury a geniem loci. Nejsou to uzavřené aranže, ale organická vlna, která specificky zapadne do konkrétního prostoru a času. Stejně tak Kuba pracuje s různými fragmenty a kolážemi, svým vnitřním příběhem, a taktéž jsou to otevřená témata. V tomto napojení právě spočívá obrovské kouzlo, až budeme společně improvizovat z jednoho bodu k druhému. Proto budou i všechna představení odlišná. Krom toho bude dost a zásadně záležet na momentální atmosféře, našem rozpoložení a samozřejmě obrovskou a hlavní roli hraje charakter oné památky. Každá z nich nás nějak a jinak inspiruje.
Setkala jste se někdy jako divačka s obdobným projektem, který ve vás něco zanechal?
Ne přímo stejného charakteru, který by byl zaměřený na pomoc ohroženým památkám, zároveň rozšířen i o tu edukativní část, k tomu se zachycením vztahu někoho k památce, tak jak to bude v dokumentu. To mi přijde opravdu ojedinělý, ale takovéto vsazené performance typu sitespecific jsem už několikrát navštívila, sama zažila třeba na zámku Kratochvíle a vždycky to byl pro mě hodně zajímavý inspirativní tvar. To, jak se pracuje s okolnostmi a podmínkami daných krajin a jak se dají skvěle využít pro vystoupení a pro tvoření. Je to úplně jiný vjem než psaní písniček nebo natáčení desky. Prostě k vám přichází jiný zdroj příběhů, inspirace a materiálu. To mě teď hodně baví.
Navštěvujete i vy sama ráda památky?
V běžném životě na to nemám tolik času. Během tří let příprav projektu jsme s kolegy objevili nejen spoustu krásných budov, ale i míst. A konečně letos bude možné na tyto památky za námi přijet a zažít s námi neobyčejný večer s hudbou ve spojení s obrazovými kolážemi v těchto krásných prostorech.
Zajímá Vás historie jako taková?
Důvod, proč se teď zajímám o historické památky je výsledkem okolností a náhod, které mě zavedly s Kubou Aeldrynem na zámek Duchcov, kde zrovna byla i jako posluchač Soňa Paleta, která má historii a památky moc ráda a vzniklo tak Monument/um. Mělo to pro nás silný kouzlo. Náš rodinný příběh cítím jako veliké podobenství k památkám všeobecně, kdy byly devastovány po konci druhé světové války odsunem Němců, potom minulým režimem a zpřetrhanými kořeny a životními příběhy. A až v současnoti se některé spolky a místní komunity snaží navázat na původní záměr nebo hledají jejich nový smysl a zkouší poslepovat zbytky, které vypovídají o době jejich vzniku a mají tak výpovědní hodnotu. V tom cítím silné podobenství k lidskému životu, a to mě na tom fascinuje. I to, že když je člověk otevřený novým věcem, stane se pak to, že zámeckého pavilonu v Duchcově a vznikne tam něco, co je neopakovatelné a inspiruje Vás to k nové touze po něčem smysluplném a touze tvořit a jít v tom klidně až na krev.
Bavila vás historie ve škole?
Když mi bratr vyprávěl jako malé holce různé příběhy a doma měl spoustu knížek a pověstí, kterými jsem listovala, tak to mě bavilo a fascinovalo strašně moc, ale znuděná a naštvaná dějepisářka, která nás neuměla zaujmout, to se nedalo vydýchat.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
