Milí čtenáři,
připravili jsme pro vás zcela novou a naprosto jedinečnou rubriku z historie našeho měsíčníku. Chtěli bychom v ní měsíc po měsíci připomenout to, co se dělo na poli kulturní fronty Prahy před 67 lety. Vše se nám otisknout nepovede a ani to není nutné, protože jsme pro vás zveřejnili archiv jednotlivých vydání na www.prazskyprehled.cz/archiv. Přestože první ročník začal vycházet v těžkém období 50. let minulého století, věříme, že vás výběr pobaví, nabídne zamyšlení a většině čtenářů naznačí, cože to byl ten reálný socialismus. Postupně se tak dostaneme od 50. let k Pražskému jaru, sametové revoluci a divokým 90. letům do současnosti. Ale jaká to bude současnost? Když budete číst vydání z července 2019, bude se psát rok 2086, tedy minulost 67 let stará. Pokud tedy bude ještě náš měsíčník existovat... Budeme se těšit na vaše reakce, připomínky i příspěvky z té doby obrazové i textové, které rádi otiskneme.

Alice Braborcová, odpovědná redaktorka

ZPRAVODAJ CIS PRAHA, ČERVENEC 1952

CO SE HRÁLO V DIVADLECH…

NÁRODNÍ DIVADLO
1. 7. Popelka, Rusalka; 2. 7. Prodaná nevěsta; 3. 7. Lucerna;
4. 7. Višňový sad

TYLOVO DIVADLO (DNES STAVOVSKÉ)
1. 7. Maličkosti (Mozart), 3. 7. Lakomec, 7. 7. Chudák manžel;
18. 7. Vojnarka; 19. 7. Tvrdohlavá žena

REALISTICKÉ DIVADLO (DNES ŠVANDOVO)
1. 7. Revisor, 2. 7. Strakonický dudák, 5. 7. Svatba s věnem,
12. 7. Štěstí nepadá z nebe

VÝSTAVY TEHDEJŠÍHO UMĚNÍ

VÝSTAVNÍ SÍŇ STAROMĚSTSKÉ RADNICE
Budování socialistické Prahy

DŮM VÝTVARNÉHO UMĚNÍ U HYBERNŮ
Vývoj vesmíru země a člověka

UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÉ MUSEUM
Výstava českých architektů – realistů 19. století

HUDEBNÍ UDÁLOSTI

VALDŠTEJNSKÁ ZAHRADA
2. 7. Noční koncert FOK / Večer vídeňských klasiků

MALTÉZSKÁ ZAHRADA
2. 7. Pěvecký sbor Smetana. Absolventi Státní konservatoře v Praze, sólo na housle Bruno Bělčík, klavír Ing. J. Maštalíř

NÁDVOŘÍ KLEMENTINA
17. 7. Milostné scény / recitují Karel Höger, Vlasta Matulová

VYCHÁZKY, SPOLEČENSKÉ DĚNÍ

PRAHOU DĚLNICKÉHO HNUTÍ
Prohlídku Prahy dělnického hnutí, kterou uveřejňujeme jako prvou v cyklu tematických prohlídek Prahy, zahájíme nejlépe návštěvou Lidového domu v Hybernské ulici…

BRIGÁDNÍCI PÍŠÍ O NAŠÍ PRÁCI
Děti rády soutěží. Všude tam, kde se na školách dovedou učitelé a pionýrské organizace podchytit zájem, dosahují děti překvapujících výsledků ve sběru papíru, kovu, kostí a léčivých bylin. V Praze se nyní dětem naskýtá možnost soutěžit i jinak. Ústřední národní výbor hlav. města Prahy spolu s Cestovní informační službou uspořádal zajímavou a poučnou soutěž: „Praha spěje budováním k socialismu“. Jejím účelem je rozšířit mezi pražskou mládeží škol I. a II. stupně zájem o poznání pražských památek a ukázat jí hlavní výsledky budovatelského úsilí posledních let. Bylo vydáno 16 nálepek s historickými a budovatelskými motivy. Nálepky se vydávají těm žákům, kteří se zúčastní vycházek po pražských památkách, pořádaných CIS v Praze. Soutěž začala letos v dubnu a končí 1. října, kdy sběratelé, kteří budou mít všech 16 nálepek, se zúčastní slosování. Z každého obvodu Prahy budou vylosováni tři výherci, kteří budou odměněni poukázkou na okružní let nad Prahou a knižními cenami. Po správné propagaci na pražských školách splní soutěže jistě svůj účel. Naskýtá se nyní otázka, zda by podobné soutěže neměly být organisovány i v jiných větších městech, popřípadě i v krajích a okresech. A na škodu by nebyla ani podobná celostátní soutěž, organisovaná ministerstvem školství, věd a umění ve všech učebních oborech. Soutěž o historii, současnosti a budoucnosti našeho hornictví by např. nejen podpořila soutěživost naší mládeže, ale zároveň by i vydatně pomohla při náboru nových hornických učňů.
František Turnovec, brigádník OKD

PRAŽSKÉ PALÁCOVÉ ZAHRADY SE OTEVÍRAJÍ LIDU – ZAHRADA VALDŠTEJNSKÁ
Pohlédneme-li na Prahu s ptačí perspektivy, spatříme veliké množství pestrých zelených koberečků, jejichž zeleň se tak jasně odráží od šedivých zdí velkých budov. Jsou to malé, větší, ba i ohromné zahrady bývalých šlechtických, panských, a později kapitalistických sídel, jejichž půvab a krása patřily soukromým jedincům. A naše děti se zatím popelily na špinavých dvorcích činžáků, nebo si hrály na ulicích. Vítězství pracujícího lidu nad starým práchnivějícím světem přineslo i v našem hlavním městě krásné rozhodnutí: otevřít a zpřístupnit soukromé zahrady, které nebyly využity. Tak i ze zahrady Valdštejnské zní dnes radostný smích dětí, kterým je nyní dopřáno užívati této dříve skryté krásy. Valdštejnská zahrada rozkládá se za budovou první monumentální stavby pražského baroka – Valdštejnského paláce v Praze III. Vznikla současně s palácem, který byl budován v letech 1624-30 italskými staviteli Ondřejem Spezzou a Mikulášem Sebregonalim. V čele vévodí jí monumentální salla terrena, dokončená r. 1627 podle projektu Giovanni Pieroniho, Je to přesná kopie loggie dei Lanzi ve Florencii. Do zahrady otevírá se třemi vysokými půlkruhovými oblouky opřenými na štíhlých, po dvou sdružených toskánských sloupech. Nástropní štuky a fresky představující výjevy z Trojské války jsou dílem Baccia Bianca. Vedle loggie je grotta (jeskyně) s umělými krápníky zhotovenými z písku a vápna nahozené štuky na opálených dřevech. Odtud vede tajný vchod na točité schody, které vyúsťují do osobní pracovny Valdštejnovy. Na levé straně loggie je tzv. malý nebo také hrací salonek. V zadním levém rohu stojí drátěná voliéra, v níž Valdštejn choval mnoho vzácných ptáků. Mezi voliérou a sallou terrenou je spojovací chodba, která vedla ze soukromých pokojů Valdštýna do jeho oratoře v kostele sv. Tomáše, kde jest také umístěn vévodův znak. Zahradní giardinetto stojící uprostřed zahrady bylo do nynější polohy umístěno až v roce 1938. V jeho středu je bronzová fontána z r. 1630 (jediná, která po svoji váhu nebyla Švédy uloupena) a v ní je odlitek původní sochy Venuše od Benedikta Wurzelbauera z r. 1599 – její originál je umístěn v Umělecko-průmyslovém museu v Praze. Okolo fontány na obvodu umístěné sochy jsou odlitky původních bronzových plastik z let 1626-27 od Adriena van de Vries, holandského sochaře usazeného v Praze. Na konci zahrady je umělý rybník s ostrovem (od r. 1848 nemá vodu). Krátce před jeho vypuštěním zde konal pokusy s parní loďkou vynálezce Josef Božek. V roce 1859 byla zde hrána Schillerova tragedie „Valdštýn“ a v roce 1938 bylo sehráno několik divadelních představení, vše pro vybranou společnost. A jaký to rozdíl, když se dnes toto místo stává letním kulturním střediskem všech Pražanů, kdy jásavé tóny Smetanova díla zde mluví ke všem srdcím. Tak doslova a do písmene se naplňuje požadavek dělnické třídy, že pracující lid má být uživatelem všech hodnot, jež vytváří prací svých rukou a jež i v minulosti byly vytvořeny jeho úsilím.

Cestovní informační služba,
Praha II, ulice 28. října 6