Ve dnech 3. až 15. září, kromě pondělků, budou vystavena díla malíře, grafika, ilustrátora a humoristy, Karla Benetky v galerijních prostorách Novoměstské radnice.
Rozhodla jsem se umělce navštívit v jeho ateliéru v Praze na Vinohradech, abych jeho díla uviděla ještě dříve, než budou zabalena a expedována do výstavních prostor. Jelikož ses ním znám již hodně dlouho a dokonce ilustroval i moji knížku Interview se strašidly, tak byla schůzka v jeho ateliéru velmi příjemná.
Proč jste neuspořádal výstavu loni, když jste slavil osmdesátiny?
Já takové životní výročí už nerad komplikuji ještě další akcí. Avšak v letošním roce mi ředitel Novoměstské radnice, pan Albert Kubišta, navrhl udělat výstavu v krásných galerijních prostorách, což se nedalo odmítnout. A tak jsem se do toho i s podporou kulturního odboru MČ Prahy 2 a pod záštitou starostky paní Mgr. Jany Černochové, pustil. Největší práci mi ale dal výběr děl, protože jsem za těch 60 let co maluji a kreslím, toho udělal opravdu moc.
Máte pravdu, vždyť jsme se seznámili právě v redakci časopisu Ahoj na sobotu, kde jsem tehdy jako elévka pracovala a vaše vtipy patřily k mým nejoblíbenějším. Kolik jste jich vlastně nakreslil?
Evidováno to nemám, žádnou sekretářku jsem tím nezaměstnal a přesto, že jsem již dlouho ženatý, manželka chodila do práce a měla svých starostí dost. Ale byl to pro mě denní chléb a hlavně v časopisech Květy, Interpres, Vlasta, Ahoj na sobotu, Mona, později pak ve Světě ženy a časopisu Můj příběh si moje vtipy, glosující především manželský život, velmi oblíbili.
V současné době kreslím vtipy hlavně pro své dva stálé křížovkářské časopisy Křížem Krážem a Hádanka a Křížovka. Je to neuvěřitelné, ale stále mě baví něco vymýšlet a těch kreslených vtipů bylo jistě hodně přes 30 tisíc.
To zní neuvěřitelně! Vždyť jste kromě toho pracoval také na ilustracích pro děti a na učebnicích.
Kreslit pro děti, to je moje velká radost. Od osmdesátých let jsem společně s Josefem Kroupou ilustroval dětský časopis Klokánek, následně pak až do nedávna časopis Pastelku, vždy s doprovodem nějaké mé básničky. Však mi na těch básničkách vyrostli i oba mí vnuci.
Největší potěšení jsem ale měl z možnosti ilustrovat učebnice pro základní školy, to mi bylo umožněno teprve po roce 1989. A tak jsem doplnil humornými ilustracemi učebnice Občanské výchovy autora Milana Valenty i tak obtížné texty jako je mluvnice Českého jazyka od paní Olgy Müllerové pro 6.až 9. třídu, a také k tomu učebnici literatury Českého jazyka od manželů Jany a Bohuslava Hoffmannových, i učebnice Fyziky od Františka Jáchyma a Jiřího Tesaře a další učebnice, ale tyto byly nejucelenější.
Abych měl trvalou vzpomínku, vydala moje dcera ještě knížku pro děti, Tanečky pro kočky, kterou v několika exemplářích také vystavím.
Ale co vaše obrazy?
Obrazy byla moje tajná vášeň v době minulé. Obrazy jsou časově mnohem náročnější, ale uklidňují, dodávají energii a jsou takovou encyklopedií mého života. Ty evidovány mám. Již jsem jich dokončil 538.
Část jsem jich v minulosti prodal, většinu přes družstvo Tvar, mnohé jsem daroval přátelům.Nyní je již mohu svobodně vystavovat i nabízet k prodeji, některé jsou v galerii Vltavín, nebo v galerii Milada, ale čím jsem starší, tím jsem v tomto směru skoupější. S výjimkou Konta Bariéry - tam dávám své obrazy pravidelně do aukce pro postižené a mám velkou radost, že se vždy prodají za dobrou cenu. A tak zvu všechny čtenáře Pražského kulturního přehledu na moji výstavu.
Přeji vám ať se vaše obrazy i obrázky stále hodně líbí. Děkuji za rozhovor.
Marcela Kohoutová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
