Letošní léto bylo turistice nakloněné, zvláště když uvážíme, že za horkem jsme nemuseli cestovat do horoucích pekel. Propotit tričko jsme klidně mohli doma, protože teploty pravidelně překračovaly magickou třicítku. Mottem mého cestovaní proto bylo, drž se po vrstevnici, voda teče vždy dolů, a pokud nepůjdeš moc dolů, nemusíš zpět nahoru.
Černá hora (1 315 m n m.)
Jistým restem v mém putování pohořím kozorohů byl pramen Vltavy. Ne že bych neznal „totalitní“ pramen Vltavy na skále pod Kvildou, tedy již pod soutokem Studené a Teplé Vltavy mimo hraniční pásmo, nebo kulaté jezírko s lesknoucími se drobásky známé jako Pramen Vltavy. Chtěl jsem navštívit skutečné prameniště. Zaparkoval jsem na Kvildě a autobusem vyjel na Bučinu. Odtud jsem šel po červené k rozcestníku Na Strážní stezce a dále po červené a modré k rozcestníku Pramen Vltavy. Tady pozor, nikoli vlevo, ale vpravo dál po červené k rozcestníku odbočky Pramen Vltavy vyhlídka. Na samotnou vyhlídku je to jen pár set metrů a vyhlídka při dobré viditelnosti stojí za to. Dále to bylo už jen čiré dobrodružství. Po vichřici popadané kmeny stromů decimované kůrovcem tu leží nazdařbůh. Vzmáhající se vegetace, tráva do pasu – skalnaté ostrůvky. Být zmije, tak se tu vyhřívám. Nezbývá než hůl do ruky a hurá k vrcholu. Procházíte prameništěm více potoků a říkáte si, tak který je ta Vltava. Zakrátko narazíte na zpevněnou cestu, která zanedlouho protíná jí podobnou. Dáte se vlevo a po 400 m vystoupáte na vrchol Černé hory, který označuje červeno-bílá tyč triangulace. Kousek odtud je krásný výhled do vnitrozemí. Zpět jsem šel cestou, která vede na vrchol, jen opačně. Na rozcestí zpevněných cest jsem se nevracel na vyhlídku, ale pokračoval směrem ke Kvildě. Cesta se nakonec napojí na modrou, vedoucí od „pramene“ Vltavy do Kvildy. Celý okruh měří asi 14 km.
Francouzský kříž (650 m n. m.)
V divokém údolíčku klidné říčky Spůlka, mezi Čábuzí a Vítovcemi, se vine silnička tak úzká, že dvě auta tu mají problém. Na půl cesty mezi vesnicemi, 100 m od silnice, na úpatí svahu při okraji lesa, stojí zajímavý kamenný kříž. Jeho konce naznačují, že jde o tzv. kříž tlapatý. Z humanistické majuskule (velké písmeno, verzálka) na kříži se dozvíme: ATS.. KV..ANOS MDESATE JEZDIL WE SVETE POSMRTI NAHLE TVTO. Pod ním je IHS a tři hřeby z kříže. V dolní části pokračuje nápis: NARODIL SE ROKU 1738 DNE 23. LISTOPADU. Výška kříže je 121 cm, šířka 63 cm a tloušťka 10 cm. Podle dvou pověstí tu jsou pochováni buď zmrzlí francouzští vojáci, které lidi ze strachu nepustili do chalup, nebo jeden z bratrů z nedalekých Vítovců, který zemřel, když šel z vacovského kostela.
Jezírko Brloh (900 m n. m.)
Výlet začíná u rozcestníku Paseka, u silnice na Šindlov se dvěma domky (jeden je „Žlutého psa“). Po staré polní cestě dojdete k lesu, kde se na křižovatce vydáte tou prostřední, zpevněnou a neznačenou. Po několika kilometrech uvidíte vpravo Brložské jezírko, ke kterému vede kratičká odbočka, kolem studánky, až na hráz. Odbočka je zkratkou po hrázi na modrou s rozcestníkem Brloh. Jezírko je umělou vodní nádrží, vybudovanou pro plavení dříví do vimperských skláren. Jedná se o ideální místo k odpočinku, svačině i rozjímání. Pokračovat můžete po modré přes Michalovu huť do Lipky, nebo jako já kolem předválečných opevnění, údolím Medvědího potoka do Klášterce a obdivovat tu zdejší viadukt.
Putkovské hradiště (700 m n. m.)
Pokud hledáte místa málo známá nebo neznámá, zaparkujte v obci Putkov a vydejte se po modré značce k lesíku na ostrohu, kterému místní říkají Na Hájích. Zdejší sídlo z 12. stol. bylo středověkým tvrzištěm jménem Hájek, což dokládají více nálezy archeologické než prameny historické. Skalnatý hřbítek obtáčí terasovité stupně (1,5–2,5 m) a vše ohraničuje prudký stupeň (1–3,5 m). Hrádek patrně chránilo dřevěné hrazení bez příkopů. Předchůdcem zdejšího hradiště v druidských dobách bylo místo s funkcí čistě kultovní, nikoli opevňovací.
Branišovská studánka (800 m n. m.)
Do vísky Branišov se dostanete ze dvou směrů, nejlépe pamatovatelným je ale směr od Zdíkova. Zaparkovat se dá pár metrů za návsí na parkovišti pro autobusy. Branišov vás nadchne jednak skvělými výhledy, rázovitými domky a zajímavě umístěnou kapličku. Nebo se můžete vydat k cíli mého putování U Volyňské kapličky. Po silnici se zákazem vjezdu zakrátko vstoupíte do lesa. Studánku nemůžete minout. Je nedaleko od cesty, kde stávala kaplička, ze které zůstaly jen základy, stále dobře viditelné. Traduje se, že zdejší voda léčí, a dokud kaple stála, konaly se sem náboženské poutě. Místo trochu připomíná Hauswaldskou kapli u Srní. Můžete si myslet o zázracích božích i přírodních cokoli, ale jak sem dojdete, ztišíte hlas a hlavou se vám budou honit různé myšlenky. Lidé mají své starosti, tak už to chodí, a pokud k nim přibydou i ty zdravotní, možná, stejně jako já, promnete oči „zázračnou“ vodou ze studánky.
Ádova chatová osada (750 m n. m.)
Nejen turistikou živ je člověk. Uprostřed přírody, obklopen lesy, u rybníka, asi 2 km od Stach najdete kemp, ráj pro vodomily, kolouše, turisty i houbaře. Potkáte tu na volno oslici Julču i pidikozlíky Jirku a Kubu. To, co bylo pro mne ale největším zjevením, byl dřevěný bufet, který vedou francouzský šéfkuchař a cukrářka s praxí v pražském interhotelu. Kulinářský zážitek vás tu nemine.
Churáňov – Borová Lada (1 100–900 m n. m.)
Pokud vám nevadí výlety po asfaltových cestách, mám pro vás jeden. Zaparkujte na Churáňově u bufetu a jděte po modré, směrem na Pláně (2 km). Místo je dalším ze zaniklých obcí Šumavy. Pokračujete po cyklostezce do Nových Hutí (2,5 km), kde na vás čeká vedle několika možností občerstvení také zajímavý kostel. Odtud po zelené projděte obcí k rozcestí Pod Zvěřínem (1,8 km). Pokračujte po zelené překrásným údolím, z jedné strany les a z druhé mokřady s loukami, až do Svinné Lady (3,4 km). Zde na vás čeká vedle moc pěkného infocentra Národního parku Šumava krátká odbočka na patrně nejnavštěvovanější místo celé oblasti – Chalupskou slať. Jinak řečeno, projít tudy bez výletu po dřevěných povalech, snímku břízky na ostrůvku a kachniček by prostě nešlo. Vrátíte se zpět a do Borové Lady to je už jen asi 700 m. Vedle všech lákadel smažených tu je sovinec, a jak jsem zjistil, i nové obecní informační centrum. Naproti je zastávka autobusu, který vás doveze nejprve na Kvildu a na Pláně. Churáňov je z Plání slabé dva kilometry, kdy na půli cesty můžete navštívit rozhlednu Na Kobyle, bývalý skokanský můstek.
Luděk Sládek, foto © Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
