Houby rostou v blízkosti přehrad jako z vody a výjimkou není ani okolí Brněnské přehrady neboli „prýglu“, kde dle místních „gample doslova valijó“. Najít tu můžete jak hřibovité houby, tak holubinky, masáky, sírovce či pstřeň dubový přezdívaný maso lesa a výpravu pak zakončit na hradě Veveří.
Naše putování začíná na Osadě, kde se nachází parkoviště. Můžete to ale udělat jako já a doplout lodí z přístavu na stejnojmennou zastávku. Brněnská přehrada je velmi dobře dostupná MHD, stačí tramvají č. 1 dojet na zastávku Přístaviště, kde se nedaleko nachází hlavní přístaviště, odkud poplujete tři zastávky a vydáte se po červené turistické značce směrem k hradu Veveří.
Když se budete držet okolí cesty, projdete lesem, kde vás zaujmou statné duby, sem tam habry, dříny a borovice a místy husté zakrslé porosty dubu zimního. Nalézat budete zejména hřiby hnědé, dubové a kováře. Z lupenatých hub holubinky, nejčastěji révové a namodralé, a dále muchomůrky růžovky.
Kromě vůně hub mě upoutala vůně bramboříků, jejichž růžové květy se daly v některých místech najít téměř na každém kroku. Zpestřením byly i červené bobule odkvetlých konvalinek.
Nacházíte se v přírodním parku Podkomorské lesy, jehož území je tvořeno členitou zalesněnou náhorní plošinou rozdělenou řekou Svratkou.
Dále tam protékají říčky Veverka a Kuřimka a po celém území najdete množství drobných potůčků a lesních studánek, což prospívá růstu hub. Lesní porosty byly ovlivněny v minulosti výsadbou jehličnanů. Na svazích podél přehrady však naleznete původní porosty – bučiny, doubravy a dubohabřiny.
Zajímavostí je, že tento park se vyznačuje velkým množství staletých stromů.
Prozkoumávala jsem lesy vlevo od cesty, kde je vyhlídka s dřevěným altánem a je tu pěkný výhled na přehradu.
Po 2,5 km se dostanete k rozcestí Pod Trnůvkou, kde se vyplatí projít tamní smíšené lesy směrem nahoru k Soví studánce. Vede tam cesta značená žlutou turistickou značkou. Pod duby najdete hřiby dubové, hnědé a suchohřiby. Našla jsem také pýchavky a holubinky révové. Kdo by pokračoval dál, dojde do obce Rozdrojovice.
Vrátila jsem se zpět, šla dále po červené a prošla les u přehrady, kde mě zaujal nález rudé houby, které se právem přezdívá maso lesa či volský jazyk. Jedná se o pstřeň dubový, jedlou dřevokaznou houbu, která se hodí například do guláše či k nakládání do octa. Má nakyslou chuť, která nechutná každému, a někteří ji proto nechávají v lese na okrasu. Sbírají se mladé plodnice, jelikož starší jsou tuhé.
Dále jsem došla do smíšeného lesa, kde se v lesklých listech kopytníku evropského kromě malých kloboučků panských hřibů dalo najít i pár rosniček.
Po chvíli jsem narazila na neznačenou cestu, kterou sem tam lemovaly bodláky, na kterých bylo mnoho motýlů, hlavně perleťovci. Díky přehradě, která je dobrým orientačním bodem, nemusíte mít strach, že zabloudíte. Dojde se na mýtinu, kde je pěkný výhled na hrad Veveří – cíl našeho putování.
Po prozkoumání lesa sejděte zpět na červeně značenou cestu a dojděte na Junáckou louku, kde je lávka. To už se před vámi na skalnatém ostrohu bude tyčit původně románský hrad Veveří. Okolní les nebývá suchý a je tam i v období, kdy neprší, šance na pěkné úlovky, zejména dubáků a kovářů.
Simona Albrechtová, foto © Simona Albrechtová; Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
