ČESKÁ PREMIÉRA OPERY LOLITA VE STAVOVSKÉM DIVADLE
Opera Národního divadla v říjnu uvede dvouaktovou operou Lolita současného ruského skladatele Rodiona Ščedrina. Hudebně-dramatické dílo, jehož děj vychází ze slavné literární předlohy Vladimira Nabokova o vztahu vzdělaného čtyřicátníka, literárního vědce a spisovatele Humberta ke dvanáctileté Lolitě, bude uvedeno v české premiéře ve Stavovském divadle.
První českou inscenaci Ščedrinovy Lolity vytvoří se svým týmem opernímu publiku již dobře známá slovenská režisérka a performerka Sláva Daubnerová, která dokáže dát operním dílům (nejen) 20. století osobitý výklad a sugestivní i provokativní vizuální přitažlivost. Ambicí režisérky je „vrátit Lolitě její skutečný obraz, který se za více než 60 let od jejího vydání změnil. Žijeme v době, která je zahlcena hypersexualitou mladých dívek. A to není proces, který by měl být v naší společnosti romantizovaný. Populární kultura z Lolity udělala módní ikonu, narušila její identitu a ukradla její jméno. Obraz předčasně vyvinuté svůdkyně se tak stal jedním z nejrozšířenějších nepochopení. Zapomněli jsme však na Lolitu. Zapomněli jsme na dívku, která v noci pláče do polštáře. Stále totiž platí, že dítě není zodpovědné za zneužívání a jediná osoba, která nese vinu, je zneuživatel.“
V roli Lolity se českému publiku představí vůbec poprvé mladá ruská sopranistka Pelageya Kurennaya, která má s hudbou Rodiona Ščedrina bohaté zkušenosti. Kurennaya se bude v roli Lolity střídat s českou sopranistkou Martou Reichelovou. V roli Humberta, otčíma Lolity, vystoupí ruský barytonista Petr Sokolov a v roli Lolitiny matky Charlotte se budou střídat mezzosopranistky Veronika Hajnová a Daria Rositskaya. Role svůdce Quiltyho se zhostí ukrajinský tenorista Alexander Kravets a českému publiku dobře známý Aleš Briscein. Orchestr Státní opery bude dirigovat německý dirigent ruského původu Sergey Neller. V opeře vystoupí také basová sekce Sboru Státní opery a Kühnův dětský sbor.
-red-
SVĚTOVÁ PREMIÉRA V PŘEDVEČER 30. VÝROČÍ SAMETOVÉ REVOLUCE
PALM OFF FEST a mnoho dalšího v Divadle pod Palmovkou
Autorská hra ředitele a uměleckého šéfa divadla Michala Langa HAPPY CHICKEN CZ – drůbeží farma bude mít světovou premiéru 15. 11. v Divadle pod Palmovkou.
Těšit se můžete na černou komedii, kterých to nevzdali odehrávající se v Českém Bruntále. Michal Lang jí psal přímo na tělo hercům v divadle pod Palmovkou. Tento svět rozhodně není v pořádku. V řece plavou divné ryby a nic nevypadá tak, jako v dobách dětství a mládí. Práce pro místního velkodrůbežáře a výrobce prvotřídních hnojiv je promístní, jasnou volbou – koneckonců už dávno žádnou jinou ani nemají. Ondra jezdí s kamiónem po Evropě a vede odhodlaný spolek na ochranu místních tradic. Jeho přítelkyně má jistý delikátní problém, ale velký šéf jí prý s tím pomůže.
Hrdinové jako my je ústředním tématem PALM OFF FESTU
Čtvrtý ročník mezinárodního setkání divadel střední Evropy Palm Off Fest proběhne v Divadle pod Palmovkou 22. 10. – 4. 11. I tentokrát festival nabídne to nejlepší ze středoevropského divadla: do pražské Libně přijedou divadla z Maďarska, Polska, Slovenska a Slovinska. Festival krom divadelních představení nabídne opět diskuse s tvůrci a přehlídku významných dokumentárních filmů, které pro nás připravuje náš partner Institut dokumentárního filmu. Nově dne 23. 10. vystoupí od 20.00 kapela Květy.
Koncerty v Divadle
Vyražte do divadla nejen na představení. Nově se na velké scéně divadla můžete těšit na koncerty známých hudebních skupin po koncertě kapely KVĚTY 23. 10. následuje koncert BUTY 9. 11. a adventní koncert Roberta Křesťana a Druhé trávy.
Bezruký Frantík dobývá Palm off studio
Groteska o klukovi, který nemohl obejmout svou milou. Černo-černá komedie podle skutečného příběhu se soustřeďuje na vypjaté chvíle Frantíkova života, v nichž tvrdohlavý člověk usiluje o vymanění se z daného osudu i prostředí.
-red-
Výstava fotografií Vladimíra Birguse ukazuje směšnost i tragédii života v totalitě
Tak mnoho, tak málo. Pod tímto názvem se od 9. října 2019 v Domě U Černé Matky Boží v Praze uskuteční výstava uznávaného českého fotografa Vladimíra Birguse. První část jeho snímků, pořízených v šedivých časech reálného socialismu, už uvedl loni festival Transphotographiques v Lille a letos na jaře opavská galerie KUPE. Pražská výstava nyní nabídne i řadu dalších, dosud nezveřejněných fotografií z autorova postupně otevíraného archivu. Všechny zachycují tragikomický život v tehdejším Československu, v Sovětském svazu, Polsku, NDR i dalších zemích východního bloku v 70. a 80. letech minulého století.
Výstava připomínající výročí 30. let od pádu komunistického režimu potrvá do 9. února 2020. Pořádá ji Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a doprovází ji vydání česko-anglické knihy z nakladatelství KANT. Výjevy z dob, kdy se tak mnoho muselo, a tak málo smělo, doprovodí ozvučená projekce sestavná z hitů tehdejší pop-music, projevů komunistických politiků a úryvků dobových rozhlasových pořadů.
Podle kurátora výstavy Jana Mlčocha ukazují Birgusovy fotografie propastný rozdíl mezi tím, jak komunistické země režim prezentovaly a jak tristní, často tragikomická byla jeho skutečná podoba. „Mnohé z tísnivé atmosféry prozařuje fotografiemi Vladimíra Birguse. Nejsou prvoplánově politické, zachycují vratké bloudící postavy, zamlklé a podmračené muže a ženy v jejich pachtění po stále se rozšiřujícím sortimentu zboží, kterého není dost nebo není vůbec. Města byla chátrajícími kulisami (zdánlivě) nezvratitelných lidských osudů, černobílé fotografie se svojí škálou šedí dokonale vystihují neměnnost dní i nocí. Ve dnech (povinných) státních svátků tváře účastníků Únorů, Májů, Říjnů zamrzaly do křečovitých (a zlých) grimas,“ uvádí Jan Mlčoch.
Profesor Vladimír Birgus, renomovaný český fotograf, zakladatel a vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) při Slezské univerzitě v Opavě, významný fotografický teoretik a také neúnavný propagátor české a slovenské fotografie v zahraničí zachytil život v totalitě s ironií a sarkasmem.
„Moje fotografie ukazují především obyčejný život v mnoha částech sovětského bloku po delší dobu. Pro ty, kdo zažili Husákovu éru, jsou připomínkou doby, na kterou postupně zapomínají nebo se snaží zapomenout. Jak chodili do prvomájových průvodů a na další komunistické oslavy ze strachu, aby nepřišli o práci nebo aby se děti dostaly na střední školu,“ říká Birgus o snímcích, kde hrají důležitou roli nejen lidé, ale i torza poničených chodníků a prázdné výlohy.
V dobách totality nechtěl tyto fotografie zveřejňovat. Obával se, aby je někdo nevyužil ze zcela jiných důvodů. „Většinou jsem je ukazoval přátelům a mnohé jsem nechal jenom v negativech. Po roce 1989 se objevilo několik výstav a knih s fotografiemi ze života v totalitě. Měl jsem tehdy pocit, že bych jen nosil dříví do lesa. Teď se mi ale zdá, že pro ně konečně nastal ten správný čas,“ dodává fotograf. Ten se systematičtějším zpracováváním třicet i více let starých snímků začal až nedávno. Veřejnost tak většinu z nich uvidí poprvé.
Vedle pražské výstavy představí fotografie Vladimíra Birguse i České centrum v Paříži v rámci veletrhu Paris Photo a festival v PIX.PRINT polské Poznani. Do programu je zařadil i mezinárodní festival Encontoros da imagem v portugalském městě Braga.
-red-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
