Milí čtenáři,
říjnové ani listopadové vydání Zpravodaje CIS se nám bohužel nedochovalo, tak v těchto dvou měsících přineseme výběr článků z jiných vydání z roku 1952. Děkujeme za pochopení. Budeme rádi za vaše reakce a připomínky.
Alice Braborcová

Zpravodaj CIS Praha, říjen 1952

DOKONČENÍ OBNOVY BETLÉMSKÉ KAPLE

Pilní sledovatelé obnovy Betlémské kaple – a těch je již mnoho – jsou v těchto dnech nad očekávání překvapeni. Co dosud neprozradil zevnějšek, sice dokončený (až na věž), ale zčásti ještě krytý pomocným lešením pro sklenáře a natěrače, to dovršuje přímo překvapující vnitřek. Stavební lešení je tu již tak dalece odstraněno, že každý návštěvník je stržen nezapomenutelným dojmem o prostornosti Betlémské kaple. Nyní již věří, že Kaple bývala shromaždištěm 3000 odhodlaných následovati svého Mistra.
Sotva zmizelo těžké stavební lešení, je při stěnách stavěno jiné, lehké žebříkové – a to je v několika patrech obsazeno mládeží umění malířského. Jsou to posluchači Akademie výtvarných umění v Praze, kteří za vedení svých profesorů Vlad. Sychry a Boh. Slánského malují na stěny Kaple obrazy, které tu byly. Uchoval nám je Jenský kodex, darovaný presidentem Německé demokratické republiky W. Pieckem presidentu K. Gottwaldovi. Nejde tu o pouhou reprodukci předloh, nýbrž o přesnou zvětšeninu, docílenou promítacím zařízením, shodnou s originálem i barevně a provázenou i příslušnými texty. Celé prázdniny obětovali posluchači tomuto nesnadnému, ale i pro ně nezapomenutelnému dílu, které i svými rozměry jest naší pozoruhodností. (Obrazy jsou 6 m vysoké.) A těchto obrazů je šest. – Na jižní stěně bude napsán text Husova traktátu „O šesti bludích“, podle úpravy a přepisu ministra školství, věd a umění prof. Zdeňka Nejedlého. Jak známo, je na severní stěně zachována pouhá část latinského znění tohoto traktátu. Na stěně budou zvěčněny i fragmenty dvou českých duchovních písní, které tu lid v době Husově po prvé zpíval. Betlémská kaple – jak dokázal prof. Dr. Zd. Nejedlý již skoro před půl stoletím – je kolébkou lidové kostelní písně. Obrazy a nápisy nabývá nyní celý interiér Betlémské kaple původní barvitosti, zvyšované žlutavým přísvitem vesměs již zasklených oken. K tomu barevně ladí i rovný dřevěný strop s mohutnými dřevěnými rámy. – Na odstranění pomocného malířského lešení čeká nyní nár. podnik Tesko, aby osadil dvě prosté tesařsky opracované kruchty v místech, kde po nich zbyly otvory a zbytky trámů, tj. kruchtu při východní stěně Kaple, kterou si vyhradil pro sebe a svoji rodinu dárce staveniště kramář Kříž, a při západní straně kruchtu hudební. Mimo to osadí tento závod prostou dřevěnou kazatelnu těsně k zachovanému vchodu na kazatelnu a v místech, kde byl nalezen její základ. – Konečně kameník osadí kamennou obrubní zeď nad studní, která zůstala pro svoji dobrou vodu v Kapli, ačkoliv vznikla již dříve a byla ušetřena i po zničení Kaple.
Těmito pracemi končí prvá část obnovy Betlémské kaple, zatím co se již obnovuje ke Kapli přilehlá sakristie s obydlím M. Jana Husi nad velkým a malým pivovarským sklepem, uváděným v zakládací listině. I tu průzkum mnohé naše vědomosti doplní.
Laureát státní ceny prof. arch. Jaroslav Fragner pokračuje na plánech další etapy: úpravě domu Křížova, bývalé to koleji Nazaretské, která byla nedílnou součástí Betlémské kaple. Tato kolej bude Husovým museem, o němž mluví od r. 1915, ale teprve naše doba uskutečňuje tyto dávné tužby. Rovněž tak bude upravena bývalá kolej Loudova, z níž zachována je část se štítem na nároží Husovy třídy a Betlémského náměstí, ale novodobá část tohoto domu provedená v roce 1866 v gotisujícím slohu, bude zčásti snesena, aby byl získán historický průhled na hlavní, ale úzké průčelí Kaple, jímž je ono veliké okno na východní straně Kaple. V době Husově nebylo totiž hlavním průčelím Kaple dnešní průčelí do Betlémského náměstí, jelikož bylo kryto farním kostelem sv. Filipa a Jakuba a to ve vzdálenosti pouhých 2 metrů, kdežto průhled od Husovy třídy byl vždy volný.
Alois Kubíček

VÝSTAVA BUDOVÁNÍ SOCIALISTICKÉ PRAHY
na Staroměstské radnici (IV. patro)
Nemělo by být Pražana, muže, ženy, školáka a školačky, kteří by neshlédli tuto výstavu. Názorně nám ukazuje na plánech a modelech budoucí socialistickou Prahu, krásné, zdravé město pracujícího lidu. Snadnější úpravy řešíme brigádami. Vidíme stovky brigádníků pracovat s láskou a porozuměním na různých pracovištích hlavního města. Tato výstava nás naučí Prahu ještě více milovat. Houževnatým úsilím vybudujeme svým dětem takovou Prahu, o jaké se nám za kapitalismu nikdy nesnilo, která bude šťastným domovem všeho lidu.
Z knihy návštěvníků výstavy:
Italskému návštěvníku z Brindisi se výstava neobyčejně líbila. Arch O. Šmída z Hradce Králové napsal: „Výstava je velmi zajímavá a informativní. Zaslouží si větší publikaci.“ – Týden nato přijeli do Prahy posluchači arch. Šmída z vysoké školy technické v Hradci Králové. Studenti doporučují výstavu ostatním průmyslovým školám stavebním. Dále čteme dobrozdání s. M. Černého, dělníka z Prahy XVIII, Cibulka 404: „Výstava mě dala mnoho poučení.“ Mladá svazačka řekla o ní v naší kanceláři: „To není suchopárná výstava. Naznačuje smělé sny, které se stanou skutečností, protože náš socialistický řád plánuje a uskutečňuje svůj program.“ Upozorňujeme závody a úřady, že hromadné návštěvy je třeba hlásit na telefony ÚNV, linka 8248. Návštěvy denně 9-17 hod., též v neděli.

CIS PRAHA
Vás zve k prohlídce památek Prahy historické i budovatelské. Distribujeme bezplatně podrobné programy vycházek, exkursí, přednášek. Choďte si pro ně vždy 1. a 15. v měsíci do ulice 28. října č. 6 nebo do expositury CIS na Staroměstské radnici.

PRAŽSKÉ PALÁCE A BARABIZNY
Letos v červenci byly pražské tramvaje plny pionýrů. Odměnou za vysvědčení, za sběr a za pěkné chování byly děti pozvány k prohlídkám Prahy, kterou většina z nich do té doby znala jen z pohlednic. Průvodci CIS – členové ČSM – ukazovali jim neúnavně mosty přes Vltavu a Hradčany, nádherná průčelí paláců a báně kostelů, poklady v museích, zelené oásy parků, pomníky našich velikánů, mocně oddychující továrny a zdánlivě nekonečné moře obytných domů.
Vtěsnala jsme se mezi takovou výpravu pionýrů do „jedenáctky“, zřejmě se vracely do ubytovny ve Strašnicích. V úle to nemůže být jinačí! Se všech stran se děti ke mně přitiskly, a protože si navzájem sdělovaly velké dojmy tohoto dne, bylo to, jako když včeličky hučí. Jejich povídání mělo přízvuky gottwaldovského kraje, kde jsem i já prožila dětství, a tak jsem přidala docela po domácku: Děti, představovaly jste si Prahu takovou, jaká je? Mě by hrozně zajímalo, co se vám tu nejvíc líbilo, nebo co vás třeba zklamalo.“ – Ty, co byly v tlačenici nejblíž, otevřely sice ústa, ale dál ani muk, jejich oči se ptaly: Co jsi zač? – „Jsem odtamtud, co vy,“ povídám. Pak se asi třináctiletá ujala slova. „Tož, my jsme už ty pražské divy znaly ze školy, Prašnou bránu, orloj, Národní divadlo, Karlův most, aji Nerudovou ulici, aji Víta a Loretu. Jenom ten kořen ženšen, co poslali našemu panu presidentovi, aby byl dlouho naživu, a který je na Hradě na výstavě dárků, ten jsme neznaly. Na té výstavě o vesmíru, když tam ukazují, jak člověk povstal ze zvířat a ne z Adamova žebra, tam jeden kluk povídal, že byste tu výstavu měli poslat na Moravu, naše stařenka by ji měli vidět, aji celá škola. Jenom něčemu my tady nemůžeme rozumět. My jsme mysleli, že v Praze máte samé vysoké, krásné domy, paláce a nové činžovní domy, a vy tu máte aji paláce, aji malé opryskané domky, no, barabizny. Průvodce říkal, že těch šeredných domečků a opryskanych starých činžáků je nejvíce na Žižkově a také v Libni, kde jsou fabriky. Říkal nám, že kapitalisté, boháči, co tu dříve vládli, mysleli, že parádní domy jsou jenom pro fabrikanty, pro bankovní ředitele a majitele velkých obchodů. Pro dělníky, co pracovali, prý stačilo bydlet někde v tmavém koutě, ve sklepě, na dvorku, bez koupelny, bez vodovodu. Tak to prý bylo ve všech městech, kde vládli kapitalisté. Teď se to prý tak nenechá, říkal, ale nejde to prý všechno spravit najednou, hezkých bytů prý není tolik, kolik tu máte lidí.“ Po tomto řečnickém výkonu se malá krajanka odmlčela, aby mě pak dala malou, ale významnou otázku: „Kdy budete v Praze stavět krásné domy pro všechny?“
A já na to: „Až si na to vyděláme. Až budeme všichni bohatí. Chcete vědět, jak budeme my tady v Praze a vy tam v Gottwaldově všichni bohatí?! Chtěly to vědět a tak jsem jim povídala, kolik uhlí potřebuje republika, kolik železa na stroje, traktory a vagony musí tatínkové a maminky vyrobit a také ostatní výrobky všeho druhu, i obilí, maso, vejce, máslo, zeleninu a ovoce. „Až budeme v příštích pětiletkách nejen někteří, ale všichni dohromady jako národ bohatí, postavíme nejen krásné obytné domy pro všechny pracující, ale celé pohádkové socialistické město. Děti, až dorostete, budete nám pomáhat.“
Mládež chtěla vědět, jak toto pohádkové socialistické město bude vypadat. I když jejich program byl, jak jsem věděla, vrchovatý, upozornila jsem je navíc na Výstavu budování socialistické Prahy, která je na Staroměstské radnici. Ze Staroměstského náměstí uvidí v čáře Pařížské třídy nahoře na Letenské pláni počáteční práce k obrovskému pomníku J. V. Stalina, jenž Prahu v květnových bojích roku 1945 zachránil a bez nějž by ta krásná budoucnost nebyla už na dohled této generace.

S. – Tisk. odd. CIS

Cestovní informační služba,
Praha II, ulice 28. října 6