(115 let)
Jan Křtitel František Serafínský Werich (6. 2. 1905 – 31. 10. 1980), mistr slova, byl pouhým člověkem netoužícím po chvále – polní trávě. Miloval však nade vše své publikum a jen obtížně žil bez něho.

Narodil se na pražském Smíchově v čp. 403 v rodině úředníka Vratislava Wericha a Gabriely, rozené Choděrové, v domě, kde matčini rodiče měli hostinec. Prarodiče Choděrovi: dědeček Jan byl hostinským v Žižkově a babička Marie, roz. Zounková, pocházela z Malých Nehvizd. Mívali hospodu na Zbraslavi, ale tu jim vzala velká voda. Pronajali si tedy restauraci v Praze Na Poříčí a byli také nájemci pivovaru U svatého Tomáše. Prarodiče Werichovi: dědeček František měl v Praze obchod a babička Regina, roz. Duchoňová, pocházela z Hostomic. Regina měla jistě velké osobní kouzlo, protože když manžel František zemřel na zápal plic, provdala se s čtyřmi dětmi za prof. kreslení Beneše. Za kmotry byli Janovi babička Regina a děda František. Rodiče se však brzy rozvedli a Jan připadl do péče otci. Když musel otec narukovat do I. sv. války, žil Jan u matky v Holešovicích.
Středoškolská studia zahájil na gymnáziu v Křemencově ulici, s Jiřím Voskovcem (1914), ale maturoval až na smíchovském gymnáziu. Studia na Právnické fakultě UK (1924–1927) však nedokončil a dal přednost divadlu. S Voskovcem debutovali hrou Vest Pocket Revue (1927). V roce 1929 se oženil se Zdeňkou Houskovou
(1. 6. 1906 – 14. 4. 1980), švadlenou a návrhářkou divadelních kostýmů. Jejich jediná dcera Jana (1935–1981), pozdější herečka a překladatelka, se provdala za Jiřího Kvapila. Jejich dcera Zdeňka přezdívaná Fanča (*1967), provdaná Hulíková, vystudovala pedagogiku a dnes žije ve Švýcarsku.
„Mnichovská zrada“ 29. 9. 1938 tvrdě dopadla na Osvobozené divadlo i V+W, kteří nacismus a Hitlera tvrdě satirovali. České Slovo 10. 11. 1938: „Zase se teď objevily dohady a narážky: jak je to vlastně s tím Wachsmannem?… Tedy ještě jednou: když na tom opravdu záleží: oba, Voskovec i Werich, můžeme předložit rodokmeny, které by luxusně obstály i před nejpřísnějším rasovým vyšetřováním.“ V+W byli za své písně, forbíny a narážky na Hitlera v ohrožení, proto po zakázání Osvobozeného divadla Voskovec na silvestra 1938 emigroval do USA, Werich s rodinou a Jaroslav Ježek 9. ledna 1939. Voskovec se vrátil z USA až v září 1946, Jan již v říjnu 1945 a bydlel na pražské Kampě U Sovových mlýnů 7. Životní i profesní cesty V+W se rozešly po komunistickém převratu 1948. Jan byl režimem omezen ve všem, co dělal rád, a s Voskovcem mu zůstaly dopisy a poslední setkání ve Vídni 1974. Přesto když Jan opustil tento svět, bylo jasné, že odešel někdo, kdo tu měl ještě dlouho co říct. Pochován byl na Olšanských hřbitovech (I. / odd. 9. / hrob 267).

-lgs-