(100 let)
Národní shromáždění československé přijalo 30. března 1920 zákon č. 252/1920 Sb. o státních symbolech. Důvodů měla mladá republika hned několik. V tomto článku jsme se chtěli zaměřit především na jeden z nich, a tím byla státní vlajka.
Vznik samostatného Československa
První státní vlajka samostatného Československa vznikla den po vzniku republiky, tedy 30. 9. 1918. Jednalo se však o vlajku provizorní, vycházející z královského praporu užívaného v letech 1158–1918. Vodorovné pruhy (bílý přes červený) symbolizovaly stříbrného dvouocasého lva v červeném poli štítu. Československo bylo v říjnu 1918 vyhlášeno pod touto vlajkou. Barvy na vlajce byly však zaměnitelné s vlajkami rakouských spolkových zemí, ale i s vlajkou Polska. A slovenská trikolóra vzniklá v revolučních letech 1848–1849 byla zaměňována s trikolórou ruskou, slovinskou a srbskou. Vznikla tedy potřeba přijmout novou, nezaměnitelnou podobu vlajky.
Cesta k nové vlajce
Úkolem byl pověřen prof. Gustav Friedrich, který v rámci Znakové ankety, od dubna 1919 Ústřední znaková komise, inicioval koncem jara 1919 vznik subkomitétu pro vlajku. V červnu bylo rozhodnuto o třetí slovanské barvě – modré. Tak byly zamítnuty návrhy s černou barvou, husitskými motivy, pruhové uspořádání i podoba vlajky USA. Přijato bylo řešení umístit na bíločerveném listu modrou barvu v podobě heraldické figury – modrého klínu, nejstarší figury v české heraldice. Do 4. 7. 1919 bylo předloženo komisi celkem 32 návrhů, včetně několika návrhů českého heraldika Jaroslava Kursy. V říjnu 1919 komise představila veřejnosti jeden z Kursových návrhů – pruhy bílý a červený s modrým klínem od žerdi do 1/3 délky vlajky. Zasedání Národního shromáždění československého, v tisku 1773, přijalo 30. 10. 1919 vládní návrh zákona, který podepsal ministr vnitra Švehla.
Vlajka tak, jak ji známe
V listopadu 1919 byl tento vládní návrh Národním shromážděním odmítnut, stejně jako většinou veřejnosti. Proto komise 24. 1. 1920 předložila společné dílo Jaroslava Kursy, Antonína Valšíka a Františka Kysely s protažením klínu až do poloviny vlajky. Tak byl také tento návrh 30. března 1920 v 18.45 poslanci Národního shromáždění republiky Československé schválen a zakotven v zákoně č. 252/1920 Sb., kde se v § 1 říká: „Vlajka státní (národní) skládá se ze spodního pole červeného a vrchního bílého, mezi něž jest vsunut modrý klín od žerdi do středu vlajky.“ Zákonem č. 316 z 15. 4. 1920 se státní vlajka stala i vlajkou námořní, kde vládním nařízením č. 123 z 20. 8. 1930 byla státní vlajka doplněna malým státním znakem v horním rohu u žerdi.
Protektorát Čechy a Morava
Vládním nařízením Protektorátu Čechy a Morava z 19. 9. 1939 se měnil zákon č. 252/1920 Sb. a vláda 15. 12. 1938 v čl. 330 Sb. v podle § 1 rozhodla: „Vlajka Protektorátu Čechy a Morava se skládá z vrchního pruhu bílého, středního červeného a spodního modrého.“ Podle dalších ustanovení paragrafového znění doznaly jistých změn i další státní symboly. Podepsali: Hácha, Eliáš, Ježek, Šádek, Kalfus, Havelka, Kapras, Čipera, Krejčí, Feierabenda a Klumpar.
Po válce v květnu 1945 se stát vrátil k státním symbolům z období před vznikem Protektorátu Čechy a Morava.
Po únoru 1948
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé se usneslo 9. 5. 1948 na prohlášení jednotné Československé republiky Ústavním zákonem 150/1948 Sb.
„My, lid československý, prohlašujeme, že jsme pevně rozhodnuti vybudovat osvobozený stát jako lidovou demokracii, která nám zajistí pokojnou cestu k socialismu.“ V § 169 se dozvídáme, že barvami republiky jsou bílá, červená a modrá a státní znak a vlajky upravuje zákon. Žádný zákon však vydán nebyl. Ústavu provedla vláda Gottwalda, též na místě prezidenta republiky podle § 60 ústavní listiny z roku 1920.
Změna ústavy
Národní shromáždění Československé socialistické republiky přijalo novou ústavu 14. 11. 1960. Vládní návrh zákona o státním znaku a o státní vlajce v § 1 uvádí: „Státní znak Československé socialistické republiky tvoří červený štít tvaru husitské pavézy s pěticípou hvězdou v horní části, na kterém je bílý dvouocasý lev nesoucí na hrudi červený štítek s modrou siluetou Kriváně a vatrou zlaté barvy. Kresba znaku je zlatá.“ V § 2 se hovoří o stání vlajce Československé socialistické republiky, která se nemění. Autorem znaku byl Milan Hegar. Znak byl ideový, heraldicky nesprávný, který nepřípustně užil husitské pavézy a měnil znak Slovenska. Proti znaku se zvedla vlna námitek státoprávních, historických, heraldických i estetických.
Vznik federace
Ústavním zákonem 143/1968 Sb. z 27. 10. 1968 se Národní shromáždění Československé socialistické republiky usneslo na ústavním zákoně: „My, národ český a slovenský, vycházejíce z poznání, že naše novodobé dějiny jsou prodchnuty oboustrannou vůlí žít ve společném státě…“ Ústavní zákon nabyl účinnosti 1. 1. 1969 a podepsali jej Svoboda, Smrkovský, Černík. Na vlajku a znak v pavéze neměla federalizace žádný vliv. Padly pouze návrhy na znovuzavedení původní vlajky Čech (bílo-červené), ale byly odloženy. Tak od vzniku federace neměla Česká republika svůj vlastní znak ani vlajku.
Sametová revoluce
Ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb. o státních symbolech České republiky v Čl. 2 o státní vlajce říká: „Státní vlajka České republiky se skládá ze dvou stejně velkých pruhů, z nichž vrchní pruh je bílý a spodní pruh červený.“ Užití historické vlajky narazilo nejen doma, ale i v Polsku. Proto tato vlajka nebyla mnohdy užívána ani při oficiálních příležitostech.
Zánik federace
Federální shromáždění přijalo 25. 11. 1992 ústavní zákon č. 542/1992 Sb. o zániku ČSFR k 31. 12. 1992. Navzdory čl. 3 odst. 2 ústavního zákona, kde se říkalo: „Česká republika a Slovenská republika nesmí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státní symboly České a Slovenské Federativní republiky…“, si Česká republika ponechává vlajku federace. Státní symboly České republiky upravuje ústavní zákon č. 3/1993 Sb. a jen pro úplnost dodávám, že se jedná o velký a malý státní znak, státní barvy (trikolora), státní vlajku, vlajku prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymnu. Odstíny národních barev nejsou přesně stanoveny.
Nezbývá mi než popřát všem našim státním symbolům, ale především naší krásné vlajce, aby s hrdostí, s jakou vlála nad zemí našich předků v dobách protivenství a byla symbolem odhodlání a naděje, vlála i nad těmi, co přijdou po nás. Aby stáli pod ní vzpřímeně, s hrdostí těch, kteří tuto zemi zakládali.
Luděk Sládek, foto © Wikimedia Commons
Královský prapor (1918–1920)
Návrh J. Jareše (1919)
Návrh s modrým klínem do 1/3
Návrh V. V. Štecha (1920)
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945)
Státní znak ČSSR (1960–1990)
Střední znak Československa (1920–1938)
Námořní válečná vlajka (1935–1955)
Námořní válečná vlajka (1955–1960)
Velký státní znak ČR
www.kampocesku.cz |
KAM to vidí
foto © Wikimedia Commons, autor Petr Vykoukal
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
