(595 let)
Chiliastické představy očekávání konce světa a nastolení Boží pozemské tisícileté říše nadchly na přelomu 14. a 15. století spíše chudší vrstvy. Když v červenci 1419 „vyletěli oknem“ Novoměstské radnice konšelé pražští, slánští rebelové vypudili posledního probošta Bohuslava.
Slánští chiliasté věřili, že jejich město je jedním z pěti vyvolených měst, vedle Žatce, Loun, Plzně a Klatov, jež budou spasena. Když slánští, žatečtí a lounští husité vytáhli v květnu 1420 ku pomoci Praze, čelící křížové výpravě krále Zikmunda, Zikmundův věrný Vilém Zajíc z Hazmburka oblehl Slaný. Zakrátko měšťané otevřeli brány. Král Zikmund vstoupil 27. května do města a dosadil do zdejšího kostela své kněží. Měšťané rádi a rychle zapomněli na kalich. Aby ne, když kališnický kněz a jeden zatvrzelý občan kališník byli upáleni na hranici. O pět let později se táborsko-sirotčí vojska marně snažila ztéci Prahu, zaměřila se proto na její spojence. Tak byl Slaný dobyt 17. dubna 1425 vojskem hejtmana Jana Roháče z Dubé. Město bylo vypleněno a konšelé upáleni na náměstí v masných krámech. V místech, která dnes označují v dlažbě tři kříže. Slánští pak společně s hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic, tábority a sirotčími polními vojsky oblehli Plzeň a zúčastnili se bitvy u Lipan 30. 5. 1434. Po lipanské porážce se Slaný poddal zemskému správci Aleši Vřešťovskému z Rýzmburka a 13. 8. 1436 i Zikmundovi.
Antonín Fridrich, foto © Vlastivědné muzeum ve Slaném
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
