Vážení přátelé Pražské vlastivědy,
v návaznosti na současná opatření v souvislosti s koronavirem Covid-19 jsme do odvolání zrušili všechny vycházky a přednášky. Klienty, kteří si zakoupili vstupenku na vlastivědnou vycházku osobně na TIC, prosíme o trpělivost a sledování aktuálních informací o znovu otevření poboček. Zájemce, kteří by chtěli vrátit platbu na účet, prosíme o zaslání údajů na mail vlastiveda@prague.eu.
Zůstaňte s námi i v této neklidné době v kontaktu. Na našich webových stránkách www.prazskevychazky.cz, nebo na eshop.prague.eu v sekci Vlastivědné vycházky najdete pravidelně aktualizované informace.

Věříme, že současná opatření povedou ke zmírnění dalšího šíření nákazy a brzy se budeme opět moci setkávat na vašich oblíbených akcích věnovaných pražským pamětihodnostem a zajímavostem.
Do té doby vám přejeme mnoho zdraví a sil a pokud to jen trochu bude možné, také zachování pozitivní mysli.

Prozatím si s námi můžete projít 5 pražských čtvrtí, jak je neznáte…

Žižkov – pražský Montmartre
Ještě před 150 lety se východně od bran Starého Města rozkládaly vinice, pastviny a pár zemědělských usedlostí. Populační a průmyslový boom v poslední čtvrtině 19. století ovšem kopcovité území při úpatí vítkovského vrchu rychle proměnil ve svéráznou a pitoreskní čtvrť činžovních domů bez pravidelné architektonické koncepce. Její nezaměnitelný bohémský charakter ale vždy vytvářeli především místní obyvatelé – dělníci, pražská galerka, studenti a umělci všeho druhu. Přestože se od té doby kolo dějin výrazně pootočilo, zdejší svébytná, trochu „neukázněná“ atmosféra se naštěstí nevytratila. Vítejte ve čtvrti, která nespí. Vítejte na Žižkově!
Výstavba nové městské části těsně za hranicí tehdejší metropole započala již v roce 1865, ale jako samostatný urbanistický celek se na mapě Prahy objevila pod názvem Královské Vinohrady I. až o deset let později. Oficiální název „Žižkov“, inspirovaný jménem slavného husitského vojevůdce, prosadil v roce 1877 činorodý stavitel a první místní starosta Karel Hartig. Mohlo za to jeho silné vlastenecké a obrozenecké cítění, které se odrazilo také v „husitských“ názvech mnoha zdejších ulic (např. Štítného, Prokopova, Táboritská, Husinecká atd.). Na město byl Žižkov povýšen dekretem císaře Františka Josefa I. v roce 1881, čímž byl odstartován jeho raketový růst – již deset let po této události zde žilo přes 42 tisíc obyvatel ve více než 750 domech. Rázovitá enkláva si velmi brzy vysloužila přezdívku pražský Montmartre podle známé umělecké pařížské čtvrti, a to především díky svému kopcovitému profilu s prudkými, úzkými uličkami, schodišti a náměstíčky a zdejší bohémské komunitě. Vždyť tu jeden čas bydlel i samotný král českých bohémů Jaroslav Hašek, autor „Dobrého vojáka Švejka“ (obýval dům U Zlatého anděla na rohu Husitské a Jeronýmovy ulice). Jeho žižkovský pobyt připomíná groteskní jezdecká busta na Prokopově náměstí.
Po 2. světové válce pokračovala doba bouřlivého stavebního rozvoje spojená s projektováním modernější dopravní i technické infrastruktury. Jizvu na tváři Žižkova způsobila až necitlivá asanace v 80. letech minulého století. Desítky původních cenných domů šly k zemi a na jejich místě vyrostly nevzhledné socialistické paneláky. Celkovou devastaci svébytné čtvrti naštěstí ukončily události sametové revoluce v roce 1989; většina historického Žižkova tak byla zachráněna. Přestože současná výstavba a rekonstrukce historických domů postupně dodávají Žižkovu lehký rezidenční nádech, pořád je to nekonvenční a „rozpustilá“ lokalita plná kulturního, studentského i bujarého nočního života, s nadstandardně velkým počtem kaváren, barů, hospůdek, zastrčených dvorků a pavlačových domů. Žižkov si před návštěvníky zkrátka na nic nehraje, bývá sice trochu „neučesaný“, ale přitom je opravdový, autentický, prostě svůj – a v tom spočívá jeho jedinečnost.

Co byste ještě neměli minout:
Národní památník na Vítkově
Dominanta a symbol Žižkova s panoramatickými výhledy na Prahu. Funkcionalistický památník byl postaven k poctě československých legionářů a dnes si zde můžete prohlédnout dvě stálé expozice – Křižovatky české a československé státnosti a Laboratoř moci. Nepřehlédnutelná je monumentální socha husitského vojevůdce Jana Žižky – jedna z největších jezdeckých skulptur na světě.
Žižkovská televizní věž
Atribut moderní Prahy a se svou výškou 216 metrů nejvyšší stavba metropole. Kromě technického zázemí v sobě skrývá i luxusní šestihvězdičkové hotelové apartmá One Room Hotel, špičkovou restauraci Oblaca, bar, kavárnu a vyhlídkovou observatoř s dechberoucím výhledem na město. Vysílač zdobí kuriózní sochy miminek od umělce Davida Černého.
Starý olšanský židovský hřbitov
Jako významné pietní místo sloužil od roku 1787 pražské židovské obci. Nachází se zde mnoho nádherných náhrobních kamenů z 18. a 1. poloviny 19. století, při nichž je pohřbena řada významných židovských osobností. Hřbitov leží přímo pod Žižkovskou televizní věží – málokde najdete takto bizarní propojení staré funerální památky a moderní technické stavby.
Kostel sv. Prokopa
Novogotický architektonický skvost žižkovské čtvrti z let 1899 až 1903 od architekta Josefa Mockera. Hlavní vchod zdobí vzácný reliéf Madony s Jezulátkem, kterému svatý Prokop podává model kostela. V interiéru lze spatřit mimo jiné vzácný obraz Karla Škréty Svatý Václav z roku 1649. V ose hlavního průčelí se tyčí věž vysoká 73 metrů.
Seifertův památník
Žižkov je neodmyslitelně spjat také s jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavem Seifertem, který se zde narodil a studoval na gymnáziu. Život proslulého básníka připomíná deska na rodném domě (v Bořivojově ulici 104) a zajímavý památník v podobě kamenné stuhy.
Betlémská kaple
Uvnitř bloku činžovních domů můžete objevit nenápadnou, ale nesmírně zajímavou kubistickou kapli s pozdně secesními prvky. Vystavěna byla v roce 1914 podle projektu architekta Emila Králíčka a dnes je kromě náboženských účelů využívána také jako koncertní síň a charitativní centrum.
Olšanské hřbitovy
Největší pražské pohřebiště s rozlohu přes 50 hektarů ochraňuje ostatky přibližně dvou miliónů zemřelých. Pietní areál se skládá z dvanácti dílčích hřbitovů. Odpočívá zde řada předních českých osobností např. student Jan Palach, zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, básník Karel Jaromír Erben, literát Karel Havlíček Borovský, malíř František Ženíšek či herci Jan Werich s Jiřím Voskovcem. K nejvyhledávanějším místům patří hrob Franze Kafky na Novém židovském hřbitově.
Park Parukářka
Rozlehlý a zajímavě členitý park, který se rozkládá na Vrchu svatého Kříže mezi nedalekým Vítkovem a Olšanskými hřbitovy. Pokud vystoupáte až na jeho vrchol, odměnou vám bude překrásný výhled na Prahu. Kromě venkovní pivnice můžete v areálu využít také tři dětská hřiště, agility park pro výcvik psů nebo pikniková místa s otevřeným ohněm. Park je rovněž dějištěm nejrůznějších koncertů, happeningů, sportovních akcí či dětských programů.

Vyšehrad – sídlo prvního českého krále
Druhý pražský hrad v dominantní poloze nad soutokem Vltavy a potoka Botiče je jedno z nejpamátnějších míst českých dějin, jehož mystérium podtrhují známé báje a pověsti. Dnešní specifickou – posvátnou a zároveň uvolněnou – atmosféru Vyšehradu umocňuje především pestrý soubor nevšedních památek a bohatý kulturní život, který se hlavně v letních měsících odehrává v jeho zdech. Přestože Vyšehrad zůstává i v 21. století nesporným symbolem národní identity, nebojí se nabídnout moderní společenské i vlastivědné zážitky, stejně jako netradiční prostor pro relaxaci a poklidné rozjímaní. Projděte se spolu s námi dějinami a pozoruhodnými místy vyšehradské pevnosti.
Podle posledních výzkumů vznikl Vyšehrad po polovině 10. století, tedy zhruba o století později než Pražský hrad. V rámci raného středověku dosáhl největšího rozkvětu v poslední třetině 11. století a v první polovině věku následujícího, kdy svou výstavností Pražskému hradu směle konkuroval, a dokonce jej na určitou dobu i předčil. Za touto skutečností stál kníže a první český král Vratislav II. (vládl v letech 1061-1092), který si, stejně jako několik jeho bezprostředních nástupců, zvolil opevněnou vyšehradskou skálu za panovnické sídlo a hlavní přemyslovskou rezidenci. V té době zde také vznikly nejstarší kamenné stavby. Korunovací Vladislava II. v roce 1140 skončila nadřazenost tohoto sídla nad Pražským hradem. Význam Vyšehradu znovu výrazně pozvedl až český král a římský císař Karel IV. (vládl v letech 1346-1378), který k němu byl vázán silným poutem přemyslovské tradice, k níž se programově hlásil. Velkolepá přestavba navazující na založení Nového Města pražského učinila z Vyšehradu prvořadý a výstavný objekt, hrající důležitou roli i v korunovačním řádu českých králů.
Za husitských válek byl hrad vydrancován a pobořen. Jeho hradby utrpěly škody i při dvojím dobývání Prahy Švédy v letech 1639 a 1648. Zašlá sláva královského sídla byla obnovena až ve druhé polovině 17. století, kdy se začalo proměňovat v barokní pevnost s vojenskou posádkou. Tato stavební etapa dala Vyšehradu jeho současnou podobu citadely s mohutnými cihelnými bastiony a výstavnou Leopoldovou branou. V průběhu 19. století ráz Vyšehradu značně pozměnil projekt národního pohřebiště se Slavínem a novogotická přestavba kostela sv. Petra a Pavla. Více než tisíciletou historii tohoto místa završila nedávná revitalizace tamějších vinic a rozsáhlé parkové úpravy. Celkovou atmosféru navíc doplňují nádherné výhledy z barokních hradeb, které byly zpřístupněny okružním chodníkem.

Co byste ještě neměli minout:
Brána Špička
Vstupní věž z doby Karla IV., původně s hrázděným polopatrem a štíhlými arkýřovými věžičkami. Z monumentální stavby se do dnešních dnů dochovalo torzo dolních částí portálů a přízemní místnost, ve které dnes sídlí informační centrum.
Leopoldova brána
Architektonicky čistá raně barokní brána je ozdobena štítem s římsami nesoucími kamenické artefakty v podobě dvou ležících lvů a třemi erby z pískovce. Celek korunuje orlice na vrcholu.
Rotunda sv. Martina
Nejstarší dochovaná stavba nejen v areálu pevnosti, ale patrně i v celé Praze. Kostel měl celkem barvitý osud – sloužil jako prachárna, skladiště nebo obydlí chudiny. Jeho dnešní podoba je výsledkem obnovy z konce 19. století.
Čertův sloup
Záhada a kuriozita Vyšehradu. Tři o sebe opřené části různých sloupů v nejasného původu a účelu v Karlachových sadech jsou opředené řadou pověstí. Nejznámější legenda praví, že jeden z místních kněží se kvůli osobním výhodám spolčil s peklem. Časem však svého upsání ďáblu začal litovat a prosil o pomoc svatého Petra. Ten se nad provinilcem slitoval a poradil mu, aby se s ďáblem vsadil o svoji duši, že odslouží mši dříve, než ďábel donese z katedrály sv. Petra v Římě jeden sloup. Ďábel se rozletěl do Říma. Hned z prvního kostela, který v Římě uviděl, vytrhl jeden sloup a zamířil s ním zpět do Prahy. Svatý Petr však zasáhl a třikrát jej u Benátek srazil se sloupem do moře. Čerta zpozdil natolik, že na Vyšehrad nedoletěl včas a duše kněze tak byla zachráněna. Nahněvaný čert vzteky mrštil sloupem o katedrálu, ve které poté dlouhou dobu ležel rozlámaný na tři kusy. Dodejme, že oním římským kostelem, ze kterého čert sloup vytrhl, je Basilica di Santa Maria di Trastevere, v níž prý až do dnešní doby jeden sloup chybí.
Románský most
Spojení panovnického sídla v jihozápadní části areálu s církevním okrskem v okolí svatopetrského chrámu zajišťoval unikátní románský most, jehož část je dnes zpřístupněna.
Bazilika sv. Petra a Pavla
Původně románská, posléze gotická, renesanční, barokní, a nakonec novogotická dominanta Vyšehradu. Při kostele byla už v době jeho vzniku založena kolegiátní kapitula.
Vyšehradský hřbitov a Slavín
Na nejvýznamnějším pražském hřbitově je pochováno na 600 předních českých osobností, např. skladatelé Bedřich Smetana a Antonín Dvořák nebo spisovatelé Karel Čapek a Jan Neruda. Součástí pietního areálu je monumentální hrobka Slavín – společné místo posledního odpočinku národních velikánů.
Myslbekovy sochy
Na čtveřici nádherných soch narazíte ve Vyšehradských sadech před bazilikou. Skulptury vesměs znázorňují scény ze starých pověstí českých, ve kterých účinkují například Přemysl s Libuší nebo Ctirad a Šárka.
Staré purkrabství
Jedna z palácových staveb 14. století je dnes využívána jako sál pro 90 diváků a kavárna. Hitem jsou především zdejší víkendové kulturní programy pro děti.
Socha sv. Václava
Ve Štulcových sadech je k vidění kopie jezdecké sochy sv. Václava ze 17. století, která do roku 1879 stála v horní části Václavském náměstí, než byla vystřídána současným pomníkem. Originál je dnes vystavený v Lapidáriu Národního muzea.
Cihelná brána
Severní vstup do pevnosti byl vybudován v empírovém stylu v roce 1841 v souvislosti se stavbou nové táborské silnice. Dnes zde naleznete informační centrum a hlavní vstup do kasemat s multimediální projekcí o Vyšehradu.
Kasematy a Gorlice
Spletitý systém podzemních chodeb vznikal v průběhu 17. a 18. století v souvislosti se stavbou barokního bastionového opevnění. V největším sále zvaném Gorlice je umístěno šest originálních sousoší z Karlova mostu.
Kolonie kubistických domů
Celoevropským fenoménem je unikátní soubor kubistických domů od architekta Josefa Chochola. Patří do něj Kovařovičova vila, rohový činžovní dům a rodinný trojdům na nábřeží.

Královská obora – pražský Central Park
Oáza klidu a relaxace, zelený ostrov uprostřed hlučící metropole, největší pražský městský park. To vše a mnohem více je Královská obora, lidově Stromovka. Zhruba 100 hektarů rozlehlou lokalitu vyhledává den co den pestrá paleta návštěvníků. Potkáte tu bohémské hipstery, milenecké dvojice, vyznavače joggingu, in-line bruslaře a cyklisty, stejně jako rodiny s dětmi či pejskaře. Čas od času můžete narazit i na svatební obřad konaný pod romantickou klenbou letitých stromů. Stromovka má zkrátka svůj nezaměnitelný genius loci a žije si tak nějak svým vlastním rytmem.
Mnozí z vás možná netuší, že má holešovický park také své místo v seznamu „osmičkových“ výročí. Jeho založení se totiž datuje k roku 1268, kdy zde Přemysl Otakar II. k potěše své a královského dvora zřídil loveckou oboru a nad ní vystavěl malý letohrádek. 750 let … to už je kus historie. Ale vraťme se ještě k začátkům. Nejslavnější éra panovnické honitby nastala za Habsburků v 16. a na počátku 17. století. Císař Ferdinand I. nechal oboru v letech 1536-1548 rozšířit a spojit přímou cestou s Pražským hradem. Byl vybudován rybník, sázely se nové stromy a vznikla zde bažantnice s myslivnou, později ovocnou zahradou. Na západním okraji obory vyrostl Císařský mlýn s dodnes zachovanou pozdně renesanční branou. Za Rudolfa II. dostal renesanční háv také starý letohrádek a původní rybník byl velkolepě rozšířen na 21 hektarů. Uprostřed vodní plochy byl nasypán ostrov, jehož dnešním pozůstatkem je tzv. Dubový pahorek – centrální vyvýšenina s prastarými mohutnými duby. Napájení Velkého rybníka zajistila tzv. Rudolfova štola – na svou dobu unikátní a dodnes plně funkční technické dílo. V délce 1 100 metrů přiváděla do obory vodu z Vltavy (z místa poblíž dnešního Štefánikova mostu) skrz Letenský kopec; její vyústění zdobí renesanční portál s datem 1583 a monogramem Rudolfa II. Méně šťastné období pro Královskou oboru přišlo v 17. a 18. století, kdy se na jejím neblahém stavu podepsaly četné válečné konflikty – několikrát totiž posloužila coby ideální plocha pro vojenská ležení.
Novodobá historie tohoto území jako veřejně přístupného anglického parku se zahradnicky upravenými úseky se píše od roku 1804. Velký Rudolfův rybník byl částečně zasypán, přičemž vzniklo několik menších vodních ploch a rozsáhlá soustava luk. Malebnou přírodní kompozici následně dotvořila výsadba mnoha okrasných i cizokrajných dřevin. Současně proběhla novogotická přestavba do té doby zdevastovaného letohrádku (od roku 1849 s přízviskem „místodržitelský“); romantickým úpravám se nevyhnulo ani jeho bezprostřední okolí. Jednotlivé části Královské obory propojila síť chodníků a cest, vznikly první altánky, lavičky a rybniční mola. Zhruba v polovině 19. století se mezi Pražany rozšířil a záhy ujal současný název Stromovka – volný překlad německého slova „Baumgarten“, což bylo tehdejší pojmenování parku po sloučení obory a sousední štěpnice. Konečnou rozlohu území ovlivnila koncem předminulého století stavba vodního kanálu a železniční trati v horní části parku, tramvajová smyčka na východní straně, a především vybudování areálu Výstaviště.
Nepřehlédnutelnou stavbou Stromovky je Šlechtova restaurace, původně královská dvorana z let 1689–1691. Její velký sál zdobily fresky Jana Jakuba Steinfelse představující boha Apollóna s Venuší a Amorem a další mytologické výjevy. O sto let později byla budova přestavěna na zahradní restauraci Františkem Antonínem Hergetem a znovu pak v roce 1855 v novogotickém stylu Bernardem Grueberem. Roku 1882 si restauraci pronajal Václav Šlechta (odtud název), který ji provozoval až do vypuknutí 2. světové války. Za jeho působení podnik prosperoval a byl povinnou občerstvovací zastávkou všech účastníků nedělních korz. Na tristním stavu „Šlechtovky“ se v poválečném období podepsalo socialistické hospodaření a několik požárů. Dílo zkázy dokonaly záplavy v roce 2002. Záchrana přišla doslova v hodině dvanácté – architektonicky cenný objekt v současné době povstává z popela a veřejnosti by měl být znovu k dispozici po dokončení rekonstrukce.
Současná Stromovka je v životě Pražanů skutečným fenoménem a nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom mělo něco změnit. Naopak – architektura parku prošla v nedávné době nákladnou revitalizací, která následuje moderní trendy 21. století. Zásadní proměnou prošla především centrální část území. Výsledkem jsou čtyři kilometry zrekonstruovaných cest, nové rybníky, mostky a mola, vznik několika dětských hřišť, piknikových míst a venkovního fitness. Mimochodem, velmi netradiční hřiště pro děti nedávno obnovil Magistrát hl. m. Prahy. Jeho součástí jsou originální železobetonové plastiky, které před více než 50 lety vytvořili sochaři Olbram Zoubek a jeho žena Eva Kmentová. Celek tak působí jako otevřená venkovní galerie, jež působivě oživuje veřejný prostor. Není divu, že se pozitivní změny v infrastruktuře parku odrážejí v jeho návštěvnosti – každoročně do Stromovky zavítá přes 4 miliony lidí.
Karlín – z popelky modelkou
Kdysi omšelému Karlínu, vtěsnanému mezi Vltavu a vrch Vítkov, paradoxně vdechla nový život ničivá povodeň roku 2002. Dnes je z něj pulzující součást metropole, do které se stěhují mladí lidé, Pražané i návštěvníci sem míří za trendy kavárnami a bistry, ale také za kulturou, která se odehrává hlavně v bývalých továrních halách.
Někdo ho přirovnává k londýnské Soho, jiným zase prostorné ulice lemované stromořadím připomínají hipsterské čtvrti Berlína. Karlín dnes představuje svébytnou směsici industriální minulosti, secesní elegance a moderní architektury, která vyrostla na dosah řeky. Zatímco před lety byste tu marně hledali místo, kde se dobře najíst nebo kam jít na kávu, dnes je potřeba na gurmánský průzkum vyrazit hned opakovaně.
V místech, kde se kdysi rozkládal přístav, poznáte futuristickou tvář Karlína. Velkorysý projekt River City zahrnuje pozoruhodné administrativní budovy, na jejichž návrzích pracovali američtí, francouzští a dánští architekti. Projdete-li kolem staveb nesoucích jména světových řek – Danube House, Amazon Court a Nile House – dorazíte do Přístavu 18600. O jeho znovuzrození se postarala skupina místních, kteří chtěli proměnit zanedbaný vltavský břeh v místo, které bude lákat k relaxaci, společenským setkáním a kultuře. Můžete si tu zahrát volejbal, děti se zabaví na prolézačkách ve tvaru ponorky, je tu také sezonní bar a lze si tu za 250 korun půjčit gril na soukromé barbecue.
Negrelliho viadukt je železniční most, který roku 1850 umožnil vlakovou dopravu přes Vltavu a který tvoří pomyslnou hranici mezi Karlínem a Novým Městem. Svou délkou 1110 metru byl až do začátku 20. století nejdelším mostem Evropy. Viadukt v tuto chvíli prochází kompletní rekonstrukcí. Nedaleko této technické památky najdete multifunkční prostor Kasárna Karlín, skrývající tak trochu před okolím galerii, kavárnu, letní kino či zimní kluziště.
Vydáte-li se do Karlína hlouběji, nezapomeňte zavítat na místní farmářské trhy, které se konají v sobotu před kostelem sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí. Nejpůvabnějším karlínským náměstím je ale nedaleké Lyčkovo s parkem a překrásnou budovou školy.
Jste-li fanoušky industriálních staveb, pak nesmíte minout Pernerovu ulici, kde se kdysi rozprostíral areál strojírenského koncernu ČKD. Dnes tu najdete Forum Karlín s jednou z nejlepších koncertních hal ve městě. Novou podobu celému komplexu, v němž se původně vyráběly parní kotle, vtiskl věhlasný katalánský architekt Ricardo Bofill. Stejně povedené jsou přestavby vedlejší kotelny a strojovny, jejíž dominantou je zhruba padesátimetrový komín. Právě ten si vybral umělec David Černý pro první instalaci své plastiky Viselec (sochu visícího Sigmunda Freuda dnes najdete v Husově ulici v centru města).
Návštěvu Karlína doporučujeme zakončit majestátním výhledem na celé město z vrchu Vítkova, nebo ještě lépe ze střechy zdejšího památníku. Nejkratší cesta sem vede skrze samotný kopec – Žižkovský tunel, který propojuje Karlín se sousedním Žižkovem, je určen výhradně chodcům, ale projet ho můžete i na kole.
Velké zahrady Malé Strany
Ne každý si při procházce historickým centrem Prahy uvědomí, kolik překvapivě rozsáhlých zelených ploch ukrývá zdánlivě nevelká Malá Strana. Zdejší zahrady dokonale zakomponované do jedinečných architektonických kulis přitom zásadně promlouvají do celkové atmosféry „města pod Hradem“ a jsou ideálními odpočinkovými zónami na dohled od nejfrekventovanějších turistických tras. Zde jsou čtyři nejkrásnější:
Palácové zahrady pod Pražským hradem
Pět vzájemně propojených terasových zahrad (Ledeburská, Malá a Velká Pálffyovská, Kolovratská a Malá Fürstenberská zahrada) tvoří jedinečný komplex přírodní architektury na jižním svahu hradčanského návrší. Kaskádovitá kompozice s přilehlými paláci a pavilony je přímo poseta drobnou zahradní architekturou, která zde vznikala postupným vývojem od konce 17. století do současnosti. Při procházce Palácovými zahradami se budete doslova proplétat mezi nejrůznějšími fontánami, altány, loggiemi, gloriety, balustrádovými terasami či pergolami a ztrácet se v bludišti tajemných zákoutí, průchodů a schodišť. Zdejší silně podmanivá atmosféra je navíc umocněná jedním z nejkrásnějších výhledů na Prahu, zvláště pak na Malou Stranu. Do zahrad se dostanete z Valdštejnské ulice přes Kolowratské nádvoří.
Valdštejnská zahrada
Jeden z nejvýraznějších „zelených“ projektů českého raného baroka vznikl souběžně se stavbou Valdštejnského paláce (1623–1629). Zahrada navazující svou koncepcí na antické tradice je druhým největším areálem svého druhu v centru metropole, větší jsou jen zahrady Pražského hradu. První pohledy návštěvníků upoutá velkolepá stavba s monumentální arkádou o třech obloucích – tzv. sala terrena. Její výzdoba je inspirována motivy řecké a římské mytologie; nechybí ani umělá jeskyně s krápníky a fontánou. Protilehlé východní straně zahrady dominuje rybníček s umělým ostrovem a Herkulovou sochou. Geometricky přísnou zeleň obohacují kromě tří zajímavých kašen především působivé kopie soch nizozemského sochaře Adriana de Vries.  Vznešenou atmosféru zahrady doplňují volně se pohybující pávi, vděčný objekt fotoaparátů zahraničních i domácích turistů. Areál se v letních měsících často stává dějištěm koncertních vystoupení.
Vojanovy sady
Skryta za obílenou stěnou lemující po celé délce dlážděnou ulici leží překvapivě rozsáhlá a kouzelně meandrující zahrada. Její místopis sahá až do středověku, kdy tento otevřený prostor patřil biskupskému dvoru; ostatně, někteří historici ji pokládají za nejstarší z pražských zahrad. Její skladbu tvoří anglický park, ovocný sad a zahrada kláštera se zvýšenou terasou a balustrádou; je zde pergola i centrální fontána. Nepřehlédnutelnými prvky jsou i tři barokní kaple a nástěnné sluneční hodiny se vzácnou freskovou výzdobou ze 17. století. Návštěvníky zahrady však přitahuje spíše její neuspěchaná, téměř snová atmosféra, dokreslená letitými ovocnými stromy, magnóliemi a bzukotem včel vylétajících z vyřezávaných úlů-brtníků.
Vrtbovská zahrada
V terasovité zahradě lze vidět dokonalou estetiku venkovního prostoru. Jeden z nejvýznamnějších a nejkrásnějších zahradních barokních projektů vznikl kolem roku 1720. Rozlohou patří spíše mezi menší zahrady, originalitou architektonického řešení nepravidelné plochy ve svahu i uměleckou a historickou hodnotou však dosahuje evropských parametrů.
Kolem poloviny 19. století byla barokní zahrada upravena ve stylu klasicismu. Tehdy na předělu mezi spodním a středním patrem vznikly empírové přístavky. Krása a reprezentativnost předurčuje Vrtbovskou zahradu k pořádání nejrůznějších společenských a kulturních akcí, svatbami a garden parties počínaje, tiskovými konferencemi a odbornými semináři konče. A pokud se chcete pokochat opravdu netypickými pohledy na Pražský hrad a Malou Stranu, využijte plochu nejvyšší zahradní terasy.

Další články a tipy najdete na webu www.prague.eu.

Prague City Tourism
Arbesovo nám. 70/4/ Praha 5 / 150 00
tel.: 221 714 161, 221 714 714, vlastiveda@prague.eu
www.prazskevychazky.cz
Zaregistrujte se na www.prague.eu/newsletter a měsíční program vycházek Vám budeme pravidelně zasílat na Vaši e-mailovou adresu.