(105 let)
Obvykle ve větších válkách stojí proti sobě vojáci nejméně dvou nesmiřitelných národů. V první světové válce jste ale mohli najít Čechy jak v armádě „přítele“, tedy v rakousko--uherské, tak i v armádě „nepřítele“, ruské.
Počátek jara 1915 utvrzoval účastníky války, že její konec je v nedohlednu. Rakousko-uherská vojska se nacházela v nedobré situaci. Ztrátou polské Přemyšle přišla o 150 000 zajatců, dalších 600 000 vojáků se „ztratilo“ v Karpatech a k tomu všemu rostly počty přeběhlíků na ruskou stranu. Společné rakouské a německé velení se rozhodlo rázným způsobem s Rusy zatočit na východní frontě. Aby získalo značnou výchozí převahu, výrazně posílilo svoje jednotky v podobě 100 000 pěšáků, 3 000 jezdců a 600 děl. Bitva byla spuštěna u Gorlice v dnešním Polsku 1. května 1915 celodenní dělostřeleckou přípravou. Druhý den zaútočili na ruské zákopy vojáci, ale našli je většinou prázdné. Rusové se totiž o ofenzívě dozvěděli a stihli včas ustoupit. Hned na úvod se povedl průlom o šířce 16 km a v dalších dnech se podařilo ruskou armádu donutit k ústupu za řeky Stan a Dněstr. O necelý měsíc později byla zpět dobyta Přemyšl a do konce června padl Brest i Lvov. Koncem srpna byli Rusové nuceni ustoupit o 500 km. Ztratili Halič, Polsko, Litvu, Lotyšsko a část Běloruska. Vše šlo jako na drátkách, problém na východě se zdál vyřešen. Jenže to byl teprve rok 1915 a válka byla teprve ve své první čtvrtině. A k tomu touto dobou navrch Italové otevřeli v Alpách novou frontu…
-babok-, foto Mapa východní fronty v době bojů v roce 1915 © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
