(140 let)
Sochař Jan Josef Štursa patří k zakladatelům moderního českého sochařství a stal se umělcem také světového významu. Proti přísné klasice Myslbeka postavil zhmotnělý sen. Proto byl také nazýván básníkem „laureatus“ českého sochařství, doslova ověnčený vavřínem.
Narodil se 15. května 1880 v Novém Městě na Moravě, vystudoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích a poté odjel na zkušenou do Německa. V roce 1899 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze ke studiu u profesora J. V. Myslbeka. Již svými ranými díly prokázal značný talent. Od roku 1908 až do vypuknutí první světové války působil na Akademii jako Myslbekův asistent. K mimořádným realizacím z tohoto období patří dvě sousoší pro pražský Hlávkův most: Humanita a Práce (1912–1913). Za první světové války sloužil u 81. pluku v Jihlavě a poté na frontě u Haliče, než ho z vojenské služby vyreklamovalo jmenování profesorem na Akademii (1916). Zpočátku vedl medailérskou školu, stal se Myslbekovým nástupcem (1919) a rektorem AVU (1922). Tuto pozici zastával do roku 1924. S otřesnými zážitky z fronty se vyrovnával v dílech Pomník padlým nebo Raněný.
Jan Štursa 2. 5. 1925 odešel dobrovolně z tohoto světa a byl pochován na Vyšehradském hřbitově. „Jeho hlína byla netrpělivá a ušlechtilá: zasnoubila se se zanícením a rozumem,“ napsal po Štursově smrti velký francouzský sochař E. A. Bourdelle. „Jeho duše putovala v nekonečnu forem: cítila se architektem, věděla však zároveň, že je cituplnou.“
Drahomíra Samková, foto Jan Štursa na fotografii z roku 1915 © Wikimedia Commons, zdroj Ústav pro českou literaturu AV ČR
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
