(385 let)
Během třicetileté války (1618–1648) se odehrálo mnoho politických rozhodnutí, která na dlouhou dobu ovlivnila život v evropských regionech. Jedním z nich byla smlouva Pražský mír, jež 30. května 1635 ukončila konflikt mezi říšskými stavy a císařem Ferdinandem II. Habsburským.
Uzavření Pražského míru předcházelo několikaměsíční jednání kurfiřta Jana Jiřího I. Saského s habsburskou delegací v Pirně a Litoměřicích. Cílem bylo příměří mezi Habsburky a říšskými knížaty. V případě uzavření smlouvy by měl císař volný prostor k boji s Francií i Švédskem a mohl počítat s částečnou pomocí Saska. K podpisu separátního míru došlo a kurfiřtovi Janu Jiřímu připadlo území Horní a Dolní Lužice, které více než 300 let patřilo k zemím Koruny české. Od roku 1635 připadla saskému rodu Wettinů území s bohatými městy tzv. Šestiměstí – Žitavou, Zhořelcem, Budyšínem, Kamencem, Lubání a Lobavou. Obě země byly postoupeny Sasku jako vyrovnání válečných dluhů. Všeobecný mír však nemohl být i nadále v Německu nastolen, Francie a Švédsko pokračovaly dál v tažení proti císaři. Válka trvala až do roku 1648, kdy byla ukončena vestfálským mírem. Jeho součástí se staly i územní změny z Pražského míru, a tak Horní a Dolní Lužice definitivně připadly Sasku, aby se o dvě stě let později staly součástí sjednoceného Německa. Po první světové válce se o jejich připojení k nově vzniklému československému státu snažil tehdejší ministr zahraničních věcí Edvard Beneš, ovšem bez úspěchu.
-ala-, foto: Pražská defenestrace 1618, mědirytina z Theatrum Europaeum © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.