(200 let)
Václav Levý (14. 9. 1820 – 30. 4. 1870) byl český sochař, učitel sochaře Josefa Myslbeka a hlavně zakladatel novodobého českého sochařství. Jeho pískovcové sochy můžete vidět dodnes na Kokořínsku nedaleko obce Liběchov.
Václav už odmala nacházel zálibu v řezbářství a rytectví. Práce se dřevem ho bavila, a tak ho rodiče nechali vyučit truhlářem. Pro jeho umělecké cítění příliš velké pochopení neměli. Po vyučení jej svěřili do klášterní výchovy v Plzni, odkud přešel do kláštera augustiniánů ve Lnářích. Pro svůj velký talent byl poslán k vyučení do Drážďan. S majitel zámku v Liběchově na Mělnicku Antonínem Veithem se setkal náhodně. Veith se stal jeho mecenášem a přijal ho v roce na 1844 na pozici zámeckého kuchaře. Václav se nenechal od své záliby v sochařství odradit a začal tvořit svá díla pod vlivem sochařů z okruhu majitele panství. Povedená pískovcová socha Klácelka nedaleko zámku dostala Václava do Mnichova na studia, kde se učil u jednoho z nejuznávanějších sochařů tehdejší doby – profesora Schwanthalera. Po návratu do Čech se vrátil na Mělnicko. Tvořil ovlivněn národními motivy českých dějin (Blaník, Jan Žižka, Prokop Holý). K jeho dalším dílům patří výzdoba zámecké kaple zámku v Zákupech, chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, katedrály sv. Víta v Praze a další. Po získání stipendia se dostal do Říma, kde strávil nejplodnější období života a vytvořil řadu plastik a reliéfů (sochařská výzdoba Belvederu, kostelů Santa Maria dell’Anima, San Clemente). Po onemocnění v Římě jaterní chorobou byl schopen tvořit již jen ve spolupráci se svým nejlepším žákem Josefem Myslbekem. Zemřel předčasně 29. 4. 1870 ve věku nedožitých 50 let a pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.
-mat-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
