Pohořím kozorohů „den poté“

26.08.2020 | 19:16
Pohořím kozorohů „den poté“

Na Šumavu jsem se letos opravdu těšil. Když prosedíte jarní měsíce doma, červen a kus července taky doma, aby ne. Vidina borůvčí, hub, zvířátek, potůčků, motýlů a vůně lesa byla více než lákavá.

Křížová cesta – Volary
Výchozím místem je památník a hřbitov ve Volarech, kde je parkování. Památník připomíná smrt 95 židovských žen, účastnic pochodu smrti, žen, které přežily útrapy koncentračních táborů i vyčerpávající pochod smrti. Ke svobodě chybělo jen několik dní, ne všechny se však dočkaly. Oběti celkem čtyř pochodů smrti byly z hromadných hrobů na Prachaticku exhumovány a pohřbeny ve Volarech 11. 5. 1945. Socha – torzo ženy – je dílem sochaře Vojtěcha Paříka (1974) a obelisk s biblickým textem pochází z roku 1989. Pomníček č. 96 patří zemřelému ruskému muži.
Křížová cesta, cíl našeho putování, vede od památníku po červené lipovou alejí na vrch Kamenáč. Cestu tvoří čtrnáct zastavení, z toho 12 výklenkových dioritových kapliček a dvě zastavení. Od jedenácté kapličky vede do svahu kamenné schodiště skalní soutěskou, jejíž vrchol je po stranách osazen sochami Panny Marie a svatého Jana Evangelisty. Kříž nad schodištěm je zastavení č. 12, kaplička č. 13 a 14. zastavení je skalka s Božím hrobem a sochou Krista. Na vrch Kamenáč je to odtud jen pár kroků, stejně jako na posezení s vyhlídkou na Volary.

Vlčí výběh – Srní
Místy, která nemám ve velké oblibě, jsou šumavská návštěvnická centra. Ne snad proto, že tu žijí zvířátka v zajetí, ale proto, že tu bývá přelidněno. K návštěvě jsem si proto vybral den uplakaný v naději, že bude méně lidí a stejně tak i aut na parkovišti. Nepodařilo se… Přesto Návštěvnické centrum NP Šumava, v tomto případě výběh vlků na Srní, s vnitřní expozicí, stojí za návštěvu. Po asi 2 km dlouhém naučném traverzovém okruhu dojdete od návštěvnického centra k venkovnímu areá­lu vlčího výběhu. Rozlohu má 3 ha a je osazen vyhlídkovou, 300 m dlouhou, částečně krytou lávkou ve výšce až 4 m nad terénem. Námaha z výstupu bude odměněna pohledem na vlky, budete-li mít trochu štěstí.

Slunovratné kameny – Strážný
Vydejme se společně do časů dávno minulých, do časů zaniklých obcí Točná, Dolní a Horní Světlé Hory. Komu je to málo, může se vydat do časů před více jak 2 000 lety, tedy časů pohanských. Cesta sem vede z německé vesnice Hinterfirmiansreit přes Strážný, Philippsreut a Mitterdorf až k hranicím, kde u posledního domu můžete zaparkovat. Nebo půjdete jako já, ze Strážného, z místa u bývalého hřbitova, kde je parkoviště, a vy se vydáte po zelené. Po asi 1 km odbočíte vlevo v místech bývalé Adolfovy pily, přes říčku Častá a po zpevněné cestě stoupáte asi 2 km, až dojdete na vyhlídku nad pastvinami zaniklé obce Točná.
Odbočka první – Horní Světlé Hory (Oberlichtbuchet) – z rozcestí sem vede zpevněná cesta a k vidění je tu zřícenina bývalé dvoutřídní školy. V roce 1930 tu bylo 70 domů a 363 obyvatel (360 Němců).
Odbočka druhá – Dolní Světlé Hory (Unterlichtbuchet) – případně můžete pokračovat ještě dál do osady připomínané roku 1760. Prvními osadníky tu byli dřevorubci, kterým tu kníže Schwarzenberg postavil roubené domky. Později se tu lidé živili výrobou potaše pro okolní sklárny a také, jak jinak, pašováním. V roce 1910 tu bylo 30 domů a 189 obyvatel (187 Němců). Byla tu hospoda U Loise i zděná kaplička s dřevěnou Madonou. Sošku v 50. letech, po stržení kaple, nějaký pohraničník strčil za dráty a od té doby je v kostele v Mitterdorfu uctívána jako Vyhnaná Madona.
Vrátíte se na rozcestí zaniklé obce Točná a po zpevněné cestě se vydáte vzhůru k vrcholu Homole (1 056 m n. m.). Cestou míjíte balvan s nápisem IRGL 1738–1946, v místech, kde stávala v 30. letech sýrárna založená Ottem Spitzbergerem. Zakrátko míjíte po pravé ruce také velký dřevěný kříž tam, kde od roku 1895 stávala mariánská kaple. Odtud je to ke slunovratným kamenům už jen kousek. Soudí se, že kameny sloužily k určování letního slunovratu, k čemuž byl zapotřebí ještě menší vizír k určení východu slunce, ten se však nedochoval. Dochovala se ale obětní miska s viditelnými odtokovými zářezy. V těsné blízkosti skály s menhiry je infopanel, popisující toto místo. Panel je jedním ze zastavení putování v okolí Strážného. Nedaleko kamenů je další z těchto zastavení, u kamenné mohyly (tumulus nebo kurhan). Cesta k slunovratným kamenům vám zabere slabé dvě hodinky pomalé chůze, tam do kopce a zpět naopak. Vhodná je pro cyklisty, vozíčkáře i obsluhu kočárků, jak vidíte na snímku. Nebyla to má první návštěva tohoto místa, ale pokaždé stála za to.

Po uši v Malém Polci – Zadov
Závěrem mi dovolte pozvání na mé oblíbené místo – Malý Polec, do přírodní rezervace na jižním až jihozápadním úbočí Churáňovského vrchu (1 119 m n. m.). Orientačním bodem vám může být v jihozápadním sousedství meteorologická stanice Churáňov. Chráněno je toto místo coby vrchoviště s porosty kleče. V minulosti tu byla těžena rašelina. Těžba skončila počátkem 20. století. Podvečerní stmívání je tu neuvěřitelným zážitkem.

Luděk Sládek, foto ©️ Depositphotos; Luděk Sládek


Volarský památník pochodů smrti Zastavení předposlední Jedna z kapliček křížové cesty Vyhlídka na Volary pod vrchem Kamenáč Vlk obecný, prapředek psa familiaris, tedy domácího Vyhlídková lávka s krytou částí Slunovratné, chcete‑
li Pohanské kameny Až sem i s kočárkem Obětní miska Irglův kámen Obrázek č.11 Malý Polec


tento článek najdete ve vydání: KAM po Česku září 2020

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Nyní na Google Play
Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.