Člověk je v podstatě všímavým a učenlivým „zlodějem“ nápadů matky přírody. Ale pozor! Kolo jako nástroj nebo prostředek k pohybu však v přírodě nikde nenajdete.
Jak už to tak ale bývá, geniální objevy bývají často jednou velkou shodou šťastných náhod. Naši předci používali při stěhování a přesunu břemen či nákladů ke snížení odporu a váhy podvaly. A jen lidský mozek mohl přijít na tak jednoduchou fintu, jako bylo „otočit vše vzhůru nohama“. Z podvalů použít jen část, vytvořit kola a propojit je osou. Nebo tomu mohlo být tak, že někoho napadlo postavit hrnčířský kruh s osou „na výšku“ a spojit ho s dalším. A první dvoukolák byl na světě. Přesto až do novověku ne všude. Americkým nebo australským domorodcům třeba kolo známo nebylo. Kdo konkrétně ho vymyslel a vytvořil, se nikdy nedozvíme. Vědci se domnívají, že to byli Sumerové někdy před šesti tisíci lety (asi 4000 př. n l.). V Evropě se za nejstarší doklad považuje vyobrazení vozu se čtyřmi koly na poháru v Polsku z doby kolem 3400 př. n. l. Hmatatelný nález potom představuje dřevěné kolo ze Slovinska s osou o průměru 72 cm staré asi 5200 let. Postupně se kolo zdokonalovalo, dostalo oj k řízení, osy, kola se odlehčila loukotěmi, kovové části (obruče, náboje kol) zvýšily pevnost atd. Souběžně se v průběhu časů objevila kola v převodech či v kladkách. S nástupem průmyslové revoluce se vyměnil pohon lidský nebo zvířecí za sílu parních strojů a nastal další prudký rozvoj užití kola. Ale to už je jiný příběh.
-babok-, foto © www.visitvrhnika.si
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
