(710 let)
Dodnes není jasné, kdo je autorem Dalimilovy kroniky. Od středověku se tak nějak přisuzuje autorství jakémusi boleslavskému kanovníku Dalimilu Meziříčskému. Existoval ale vůbec?
Když se to tak vezme kolem a kolem, jasně prokazatelné autorství není nakonec tak důležité. Podstatné je to, jak dokázala oslovit v průběhu staletí čtenáře, přispěla k jejich národnímu uvědomění, sounáležitosti s historií české země a pozvednutí jazykové kultury. Nejedná se navíc o padělek jako v případě Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského. Kronika je nejstarší svého druhu v českém prostředí a její vznik kladou odborníci na počátek 14. století. Končí totiž roku 1314 v období vlády Jana Lucemburského. K původnímu obsahu přibylo několik dodatků v letech 1315 a 1316, ale ty už nejsou přisuzovány původnímu autorovi. Kronika obsahuje 106 kapitol ve verších s chronologicky vykládaným dějem z Čech, počínaje osídlením našeho území praotcem Čechem, pověstmi o Libuši a jejím proroctví, o Přemyslu Oráčovi či Dívčí válce. Obsahuje také známý příběh o Oldřichovi a Boženě. Stylisticky se jedná o čtivé, prosté sdělení, které autor prokládá řadou přirovnání, rčení a lidových výrazů. Autorovy rady nejsou však příliš mravokárné, naopak. Jsou v souladu s popisovaným dějem. Někteří škarohlídi by dnes asi namítli, že je příliš nacionalistická a protiněmecká. Rozumný člověk ale ví, že je spíš vlastenecká, což je rozdíl.
-liban-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
