(600 let)
Střetnutí bylo jedním z bojů o úplné obležení Prahy kruciátou Zikmunda Lucemburského. Co čert nechtěl, právě tento střet byl poslední kapkou, která přiměla Zikmunda výpravu rozpustit.
Zikmund si „vymodlil“ na papeži Martinu V. první křížovou výpravu proti husitům – bula Omnium plasmatoris domini byla vydána ve Florencii 1. 3. 1420 a slavnostně vyhlášena 17. 3. na říšském sjezdu ve Vratislavi. Koncem dubna se vojska kruciáty, formovaná ve slezské Svídnici, vydala do Českého království a 3. 5. se jim vzdal Hradec Králové. Poté odtáhli ke Hoře Kutné, kde se formovali před tažením na Prahu. Mezitím husité v Praze přišli o Vyšehrad a zradou purkrabího Čeňka z Vartemberka 7. 5. i o Pražský hrad. Po neúspěšném jednání se Zikmundem zasedání velkých obcí pražských rozhodlo bránit se proti křižákům se zbraní v ruce. Na pomoc dorazili táborité (20. 5.) a husité z Žatecka, Lounska a Slánska (23. 5.). První houfce kruciáty v čele se Zikmundem dorazily 30. 6., poslední 10. 7. a na levém břehu Vltavy vznikly tři velké tábory. Stavba dvou opevněných srubů Žižkou na vrchu Vítkově měla ochránit zásobovací cesty a zamezit obklíčení Prahy ze všech stran. Pražané v obleženém městě vyhlásili čtyři artikuly pražské 8. 7., které obsahovaly: I. svobodné kázání slova božího; II. podávání svátosti oltářní pod obojí způsobou; III. odnětí majetku církvi a navrácení kněžstva původnímu apoštolskému životu; IV. žádost, aby „všichni hříchové smrtelní a zvláště zjevní a jiní neřádové zákonu božímu odporní řádem“ byli trestáni. Bitva na hřebenu vrchu Vítkova se odehrála 14. července 1420. Posádka srubů, v průběhu střetu posílená o 50 střelců a oddíl cepníků, odrazila útoky rakouských a míšeňských křižáků. Zklamaný Zikmund se dal alespoň 28. 7. 1420 od arcibiskupa Konráda z Vechty spěšně korunovat českým králem a 30. 7. 1420 chvatně opustil Prahu.
Josef Grof, foto © Wikimedia Commons, Adolf Liebscher
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
