Filmy jsem měl rád odmalička
Rozhovor s Rudolfem Havlíkem
Koncem září vstupuje do kin filmová adaptace bestselleru Radky Třeštíkové Bábovky, za kterou ve velké míře stojí neuvěřitelně kreativní tvůrce Rudolf Havlík (1976), jenž své nadání uplatňuje v mnoha oborech. Vedle filmové režie se totiž věnuje i scenáristice, cestování, grafice a v neposlední řadě také spisovatelské činnosti.
V čem se budou lišit filmové Bábovky od těch knižních?
Bábovky se liší v mnoha věcech. Museli jsme si vybrat postavy, kterým dáme ve filmu prostor, protože v knize jich zkrátka bylo příliš mnoho. Soustředili jsme se tedy na méně charakterů a závěr filmu, stejně jako jeho finále jsme napsali s Radkou tak, aby se více hodil k našemu filmovému vyprávění. Postavy samotné se ale drží pevně knižního zpracování.
Se spisovatelkou Radkou Třeštíkovou spolupracujete na filmové látce již podruhé. Jak vypadá vaše společné tvoření?
Radka má skvělé nápady a navzájem se doplňujeme. Vzhledem k tomu, že jsme oba do jisté míry velmi ambiciózní a egoističtí, tak se při tvorbě dohadujeme poměrně často a pokaždé to vyhraje argumentačně někdo jiný. Vyhovuje nám to, protože to není příliš často a většinu času se při práci spíše bavíme, snažíme se tvořit a užívat si. Bábovky jsme připravovali čtyři roky a popsali stohy elektronického papíru.
Vaše filmy jsou orientované převážně na ženské publikum. Proč se právě ženy staly Vaší cílovou skupinou?
Ženské publikum mě baví, avšak výběr svých nápadů mu nutně nepodřizuji. Je ale pravda, že po takových filmech je velká poptávka a složitější témata nebo žánrové věci se mnohem hůře prosazují a trvá mnohem déle, než se jim vdechne život, takže prozatím odpočívají v šuplíku a věřím, že na ně jednou taky třeba dojde řada.
K režii a scenáristice jste se dostal velkým životním obloukem. Čím Vás okouzlil filmový svět natolik, že jste se chtěl stát jeho součástí?
Filmy jsem měl rád odmalička, a když byla po ruce kamera, třeba ta otcova, kterou měl na natáčení dovolených, vzal jsem ji a natočil s ní na sídlišti western. Dost jsem za to tenkrát dostal, protože jsem přeexponoval už natočený film. Hodně jsem maloval příběhy, které se mi líbily a v dospělosti mi došlo, že se nemám čeho bát a můžu zkusit dělat něco, co jsem dělat vždycky chtěl, a tak jsem to zkrátka zkusil. Podařilo se mi to a teď už jsem tak daleko, že si mohu vybírat témata, která chci dělat a pomalu jsem odvážnější a odvážnější a mohu si dovolit točit to, čemu věřím, protože se mi povedlo přesvědčit okolí, že dokážu dostat lidi do kina.
Jste také autorem několika knih, které vznikly na základě Vašich cest po Asii a Americe. Co bylo tím prvotním podnětem k sepsání zážitků a zkušeností?
Takové věci vznikají spontánně. Měl jsem potřebu popsat život a události, které jsem zažil, a tak jsem to začal dělat. Knihy měly úspěch a teď, po deseti letech, jsem dostal nabídku a využil ji. Na podzim vyjde můj první román Zítra je taky den v nakladatelství Motto a já jsem na tu knížku moc pyšný, protože jsem na ní pracoval tvrdě a snažil se, aby byla napínavá, vtipná a zábavná. Je to pro mě velký krok do nového světa, který mám rád stejně jako ten filmový. Ten knižní dává větší prostor fantazii a můžu si v něm dělat, co se mi zlíbí, protože potřebuju jen čtenářovu představivost a to je báječná možnost.
Máte ještě čas věnovat se grafickému designu, který jste původně vystudoval?
Grafiku dělám pořád. Spolupracuje se mnou má kamarádka Marcela, se kterou se teď nejvíce věnujeme grafickým pracem na filmových plakátech a promo materiálech. Naposledy jsme vytvořili celou kampaň pro film Šarlatán a já jsem na film i naši práci moc pyšný. Všechny své filmy graficky řešíme také, a když nám zbyde nějaký čas, pomáháme charitám s weby, kamarádům s prezentacemi a těch zakázek máme tolik, že nevíme, čemu se věnovat dřív.
Na čem momentálně pracujete?
Je toho dost, tak to vezmu telegraficky. Píšu pokračování filmu Po čem muži touží, připravujeme film, který se pracovně jmenuje Ostrov a celý se odehrává na opuštěném ostrově. Ten scénář se nám moc povedl a je o něj extrémní zájem, takže doufáme, že budeme moct brzy vycestovat a točit, protože takové věci se často nepovedou. Připravuji celovečerní pohádku Krakonoš, pracuji na scénáři ke Vzpouře mozků, dopsali jsme scénář k životopisnému filmu o Zdence Fantlové, která přežila holocaust, píšu film o Aloisi Musilovi, českém arabistovi, který objevil pouštní zámeček Amra a kterému se říkalo Lawrence of Moravia. A také dopisuji komedii o mimozemšťanovi, který omylem havaruje místo v New Yorku na Jižní Moravě a tam zjistí, jak to na naší planetě doopravdy chodí. No, a to jsou jen ty hlavní věci, kterým věnuji nejvíce energie.
Tereza Blažková, foto © archiv Rudolfa Havlíka
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
