(6 000 let)
Brambory jsou potravina, bez které bychom se v naší kuchyni už vůbec neobešli. Jejich pravlastí je Jižní Amerika, kde byly původními obyvateli domestikovány kolem roku 3 980 před naším letopočtem.
Inkové je zde pěstovali na vysoko položených horských pláních And v Peru a Bolívii. Do Evropy je dovezli Španělé asi v polovině 16. století. V roce 1565 dostal první větší zásilku brambor z Cuzca jako dar španělský král Filip II. Později začali španělští námořníci používat brambory jako hlavní potravinu, která je pomáhala chránit před kurdějemi.
Do českých zemí dorazily brambory z Braniborska, což dodnes připomíná jejich český název. Prvním propagátorem u nás byl šlechtic Vilém Slavata, který je na slavnostní hostině v roce 1623 předložil svým hostům. Později se Marie Terezie a Josef II. snažili přesvědčit poddané v Čechách o vhodnosti pěstování brambor, ale s malým úspěchem. Až nouze a hladomor donutila Čechy jíst brambory. Od 70. let 18. století se v Čechách začínají pěstovat brambory ve velkém.
V polovině 19. století, kdy se již staly běžnou součástí jídelníčku evropských národů, byl svět postižen chorobou brambor, kterou dosud nikdo neznal – plísní bramborovou. Úroda byla zničena a hlady zemřelo téměř milion lidí, což mělo za následek první masové stěhování lidí do Ameriky. Kromě jiného vzali s sebou na dalekou cestu i brambory. Do té doby se v Severní Americe nepěstovaly, a tak se jako novinka „evropské brambory“ vrátily do své domoviny, na americký kontinent.
František Jehlička, foto © Wikimedia Commons, autor Scott Bauer
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
