(210 let)
Česko-německý sochař, autor monumentálních soch, pomníků a portrétů Emanuel Max se narodil 19. října 1810 v Janově u Sloupu v Čechách do kamenické a řezbářské rodiny. Byl mladším a úspěšnějším bratrem sochaře Josefa Maxe.
Studia absolvoval na pražské Akademii a ve Vídni, v roce 1839 získal stipendium Klarovy nadace a odešel do Říma. Seznámil se s antickým sochařstvím a tvořil díla z kararského mramoru. Po návratu do Prahy roku 1849 začal spolupracovat s bratrem Josefem a po jeho smrti převzal dílnu a pokračoval v pracích na Karlově mostě. Ten zdobí jeho sousoší sv. Františka Serafinského, sv. Kryštofa, Piety a sochy P. Marie a sv. Jana na sousoší sv. Kříže. V Čechách najdeme další jeho sochy, např. na zámcích Sychrov a Orlík, v Litomyšli a Kuksu. Nejvýznamnější dílo – pomník maršála Radeckého – vytvořil spolu s bratrem, který byl autorem soch vojáků, nesoucích maršála na štítu. Sousoší bylo odhaleno v listopadu 1858 na Malostranském náměstí v Praze, v roce 1919 přesunuto do Lapidária Národního muzea. Bratři Maxové patří mezi nejvýznamnější sochaře 19. století a jejich sochy zdobí náměstí, parky, kostely a hřbitovy do dnešních dnů. Emanuel Max se dožil 90 let, jeho talent a píli ocenila rakouská vláda povýšením do rytířského stavu s přídomkem von Wachstein. Zemřel 22. 2. 1901 v Praze a spočinul pod vlastním náhrobkem na Olšanech, spolu s bratrem Emanuelem.
Alice Braborcová, foto © Wikimedia Commons, autor Fulgence Marion
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
