175 let
Většina z nás si českého sochaře Bohuslava Schnircha spojuje s trigami na Národním divadle, ačkoliv jeho sochařské dílo je mnohem bohatší. Patřil k nejvýznamnějším umělcům této generace, i když po celý život zůstal tak trochu ve stínu slavnějšího kolegy J. V. Myslbeka.
Bohuslav Schnirch se narodil 10. srpna 1845 v Praze do zámožné a vzdělané rodiny. Jeho otec Josef Emanuel Schnirch byl významným technickým stavitelem. Začal studovat reálku, jenže ho nebavila, protože se chtěl stát sochařem, což mu otec zakazoval. V roce 1866 odešel na akademii do Mnichova a později byl ještě posluchačem architekta Josefa Zítka na pražské technické univerzitě. V roce 1873 byla vypsaná soutěž na sochařskou výzdobu Národního divadla a Schnirch v ní zvítězil. Od té chvíle se věnoval výzdobě budoucí Zlaté kapličky. Je ironií osudu, že na svém nejslavnějším díle, dvou trigách, pracoval až do své smrti. Trigy byly osazeny na střechu Národního divadla až roku 1911, tedy deset let po Schnirchově předčasné smrti. Přesněji, vozíky jsou dílem Bohuslava Schnircha a okřídlené bohyně Viktorie vytvořil Ladislav Šaloun. Severní průčelí Národního divadla (terasu) však zdobí sochy Apollóna a Múz, díla Bohuslava Schnircha. Schnirchův novorenesanční klasicistní styl můžeme obdivovat na výzdobě Rudolfina, Národního muzea, Zemské banky a Pražské městské pojišťovny. Je také autorem pomníků Jana Žižky, Jana Palackého, Karla IV. a Jiřího z Poděbrad v Poděbradech. Bohuslav Schnirch zemřel 30. 9. 1901 v Praze a byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.
František Jehlička, foto © Wikiemdia Commons; autor Jan Vilím, Michal Louč
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
