(215 let)
Napoleon Bonaparte byl na vrcholu své éry. Francie mu byla malá, Evropa se mu postupně podrobovala. Dokladem toho byla bitva u Slavkova. Měla se rodit nová „francouzská“ Evropa…
Napoleonovi se dařilo vše. V roce 1803 anektoval Hannoversko, o rok později se stal francouzským císařem a v roce dalším králem italským. Potvrzení jeho postavení v Evropě měla přinést bitva u Slavkova. Začátkem prosince 1805 se v důsledku předchozího vývoje stahovala vojska k Moravě z celé Evropy. Na jedné straně Francouzi v počtu cca 75 000 vojáků a na straně druhé spojenecké armády Rusů a Rakušanů v počtu cca 90 000 mužů. Na vše osobně dohlíželi Jejich císařská Veličenstva car Alexander I. a František I. Největší bitva na našem území začala 2. prosince 1805 ještě v noci tajnými přesuny vojsk. Za krátkého denního světla se situace postupně vyvíjela ve prospěch Francouzů, hlavně díky znamenitě vedené Napoleonově taktice, kdy mistrně využil terénu a mlhavého počasí. Výsledkem krvavé řeže, kdy na obou stranách padlo více než 20 000 vojáků, byl úprk spojenců a triumf Napoleona. Bitva tří císařů byla dokonána 6. prosince podpisem příměří mezi Francií a Rakouskem na slavkovském zámku. V důsledku později uzavřeného míru přišlo Rakousko mimo jiné o Augsburk, Benátsko, Dalmácii a Istrii. Zanikla Svatá říše římská. Rusové odmítli Napoleonův diktát a o pár let později malému Francouzovi ukázali, zač je toho ruská zima… To je ale jiný příběh.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
