(120 let)
Připomeňme si významnou automobilovou závodnici Elišku Junkovou, která se ve svém Bugatti dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům Grand Prix. Rodačka z Olomouce se narodila 16. 11. 1900 jako Alžběta Pospíšilová.
Již jako dítě chtěla cestovat, proto se začala učit jazyky. Po skončení studií, v 16 letech, pracovala na pobočce olomoucké banky, kde se poznala s budoucím manželem Čeňkem Junkem. Pro zdokonalení se ve francouzštině odjela do Francie (1918), kde pracovala v zahradnické firmě. Jelikož ji ve Francii oslovovali Elisabeth, začala si říkat Eliška a Junkovou se stala 24. 6. 1922, kdy se provdala za Čeňka, automobilového závodníka. Ten ji také přivedl k závodění. Začínala jako spolujezdkyně manžela a posléze jezdila sama. V Paříži se seznámila s Ettorem Bugattim, na jehož vozech „bugatkách“ později vyhrávala své závody. Dva roky po prvním samostatném startu (1926) se stala nejrychlejší ženou světa. Vyrovnala se nejlepším jezdcům v historii Grand Prix a začalo se jí říkat „Královna volantu“. Největším úspěchem bylo 5. místo v závodě Targa Florio (1928). Vyhrála i několik dalších závodů a jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod Zbraslav–Jíloviště (1926). Ovšem již po pěti letech ukončila úspěšnou závodní kariéru, a to v reakci na smrt milovaného manžela Čeňka při závodě v Německu (1928). Ze světa motoristického sportu však neodešla, věnovala se organizační práci, zasadila se o vznik Masarykova okruhu v Brně a pomáhala firmě Baťa s vývojem pneumatik. V šedesátých letech 20. století psala do časopisu Za volantem a vydala knihu Má vzpomínka je Bugatti (1972). Získala ocenění Zasloužilá mistryně sportu a v roce 2019 jí prezident Miloš Zeman, in memoriam, udělil medaili za zásluhy. Eliška Junková zemřela 5. 1. 1994 v Praze a pohřbena byla na Vinohradském hřbitově.
Lucie Sládková, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
