Pražská vlastivěda - prosinec 2020  Přidat aktualitu

27.11.2020 | 22:07
Pražská vlastivěda - prosinec 2020

Vážení přátelé Pražské vlastivědy,
přestože se nyní v návaznosti na současná opatření v souvislosti s onemocněním Covid-19 nemůžeme setkávat přímo v terénu, připravili jsme si pro Vás na měsíc prosinec zajímavou nabídku online přednášek!

V prosinci se můžete online zúčastnit těchto akcí:

7. 12. / po
ZMIZELÁ PRAHA II. – ONLINE PŘEDNÁŠKA. 
Vytvořením Velké Prahy v roce 1920 se metropole podstatně rozrostla a díky tomu se začala o to rychleji měnit. Tyto významné proměny Prahy si připomeneme v druhé části našeho vyprávění. Začátek přenosu v 16:00. Cena 120/80 Kč za osobu. Přednáší PhDr. Jaroslava Nováková.

9. 12. / st
STAROMĚSTSKÝ ORLOJ NENÍ JEN LOUTKOVÉ PŘEDSTAVENÍ – ONLINE PŘEDNÁŠKA
. Víte, co všechno se dá na orloji přečíst nebo určit? Víte, kolik různých časů orloj ukazuje? Naučíte se číst údaje ze Staroměstského orloje, který je chloubou Prahy. Zjistíte, že to není jen turistická atrakce, ale funkční model vesmíru s velmi přesným chodem. Začátek přenosu v 16:00. Cena 120/80 Kč za osobu. Přednáší Mgr. Dana Kratochvílová.

14. 12. / po
PŘÍBĚH SVĚTLA: SYMBOLIKA CHANUKY A VÁNOC – ONLINE PŘEDNÁŠKA
. Přednáška nás provede svátky světla, dozvíme se o zázraku chanukového příběhu, slavnosti světel a podobnosti některých symbolů v židovské a křesťanské tradici. Začátek přenosu v 16:00. Cena 120/80 Kč za osobu. Přednáší Mgr. Zuzana Pavlovská, Ph.D.

16. 12. / st
CESTA PODÉL ŘEKY (PRAŽSKÁ NÁBŘEŽÍ): PRAVÝ BŘEH – ONLINE PŘEDNÁŠKA
. Jestliže se Vltava až do poloviny 19. století točila k městu zády a na jejích březích byly ohrady, továrny, a dokonce i smetiště, tak po regulaci toku se stalo nábřeží „výkladní skříní“ Prahy a i dnes patří k nejpřepychovějším lokalitám. Zkusíme si to porovnat pomocí historických a soudobých fotografií. Začátek přenosu v 16:00. Cena 120 Kč/80 Kč za osobu. Přednáší Mgr. Stanislava Micková.

Prosincové online přednášky můžete zakoupit od pátku 27. 11. od 9:02 dopoledne na eshop.prague.eu v sekci Vlastivědné vycházky. Při nákupu v eshopu prosím uvádějte jméno a příjmení osoby, která se bude online přednášky přímo účastnit. Zakoupení přednášky je možné vždy do 12:00 v den konání akce (pokud již není přednáška vyprodána), kdy také zájemci s uhrazenou vstupenkou obdrží emailem internetový odkaz a instrukce k připojení. Se zakoupením online vstupenky neotálejte, počet míst je omezen.
Přenos přednášky probíhá prostřednictvím Microsoft Teams. Program není nutné instalovat, je možné připojení přes internetový prohlížeč (doporučujeme Chrome). Pro účast na e-learningové přednášce můžete využít počítač, notebook, tablet nebo chytrý telefon, vybavený reproduktory či sluchátky. Vaše zařízení musí být připojeno k internetu. Doporučený je mikrofon pro případné dotazy po skončení přednášky (u notebooků, tabletů či smartphonů jsou reproduktory, mikrofon i webová kamera ve standardní výbavě). Pokud budete využívat počítač, je možné využít sluchátka k mobilním telefonům, jejichž součástí je mikrofon. Webová kamera není nutná, naopak prosíme, abyste ji měli spolu s mikrofonem během přednášky vypnuté.
Zůstaňte s námi v kontaktu, a to prostřednictvím našich webových stránek www.prazskevychazky.cz nebo na eshop.prague.eu v sekci Vlastivědné vycházky, najdete zde vždy aktuální informace o konání našich akcí.

Vratky za zrušené říjnové vycházky
Klientům, kteří si zakoupili vycházku v eshopu, byla částka již vrácena automaticky zpět na účet. Zájemce se zakoupenou vstupenku na TIC, kteří si ještě svoji vratku nevyzvedli, prosíme o trpělivost a sledování aktuálních informací v souvislosti se znovu otevřením Turistických informačních center PCT, která se z nařízení Vlády ČR od čtvrtka 22. 10. do odvolání uzavírají. Klientům, kteří se nestihli do 21. 10. osobně dostavit pro vratku na TIC, je možné platbu poslat přímo na účet. V tomto případě prosíme o zaslání písemné žádosti na mail vlastiveda@prague.eu

Vedle online přednášek jsme pro vás připravili další inspiraci v podobě dvou článků:

PRAHA FUNKCIONALISTICKÁ
Většina lidí si Prahu spojuje zejména s historickou a dobovou historizující architekturou, která městu dává nezaměnitelný romantický charakter. Praha však svého času byla právem považována za jedno z předních center moderní architektury, která, ač esteticky výrazně odlišná, se stala neodmyslitelnou součástí města. Největší architektonický boom se zde i v jiných velkých českých městech odehrál během dvou dekád mezi světovými válkami. Československo bylo mladou, liberálně demokratickou zemí otevřenou různým architektonickým směrům, včetně avantgardního funkcionalismu, který na tváři města v pozitivním smyslu zanechal nesmazatelnou stopu.
Funkcionalismus se zde začal prosazovat ve 20. letech 20. století a jeho jednoduchost až strohost byla reakcí na zdobnou secesi, která vládla na začátku století. Velký důraz kladl na funkci a účelnost stavby, které podřizoval její formu. Nejvýznamnějším představitelem funkcionalismu byl švýcarský architekt Le Corbusier, který stál za projektem Baťova Zlína. Ten se stal výkladní skříní tohoto stavebního slohu u nás a chloubou mladé republiky. Pozadu však nezůstala ani další velká města, Brno a Praha, kde vznikla řada funkcionalistických skvostů, které obdivuje celý svět.
V Praze narazíte na funkcionalismus téměř na každém rohu. Uplatnil se zde v mnoha oblastech, od soukromé a rezidenční výstavby až po církevní architekturu. Následující výběr zahrnuje nejlepší příklady tohoto nadčasového stylu, se kterým se v Praze můžete setkat.
Pravděpodobně nejslavnější funkcionalistickou stavbou v Praze je Müllerova vila ve Střešovicích. Na pohled strohá kostka, jejíž fasádu rozjasňují jen žluté okenní rámy, byla v době svého vzniku šokujícím a těžko akceptovatelným projektem. Unikátní původní interiér činí z domu skutečnou architektonickou perlu Prahy. Autorem návrhu byl nejvýznamnější tuzemský představitel funkcionalismu Adolf Loos, který zde představil svou revoluční koncepci, tzv. raumplan, tedy prostorové uspořádání domu a výškově členěné místnosti podle jejich funkce. Jedinečná je i jeho práce s exkluzívními materiály a barvou. Interiér dotváří originální, Loosem navržený nábytek. Müllerova vila je součástí Muzea hlavního města Prahy a její prohlídku si můžete rezervovat na stránkách muzea.
Charakteristické členění prostoru Loos později použil také v návrhu Winternitzovy vily na pražském Smíchově, která byla zároveň posledním projektem dokončeným za jeho života. Na rozdíl od Müllerovy vily zde bohužel nebyly zachovány původní interiéry a vybavení. Vila se po roce 1989 vrátila do rukou potomků původních majitelů a od roku 2017 je otevřena pro veřejnost. Prohlédnout si ji můžete během komentovaných prohlídek nebo jedné z kulturních akcí, které se zde konají.
Skutečným pojmem v dějinách českého i evropského funkcionalismu je vilová kolonie Baba. Vznikla jako jedna z evropských ukázkových kolonií moderního bydlení. V letech 1932–1940 zde vyrostlo celkem 33 vil různého typu. Autorem urbanistického řešení byl známý architekt Pavel Janák, jednotlivé domy pak navrhovali i další čeští architekti, např. Josef Gočár, Ladislav Žák atd. Autorem jedné z vil je jediný cizinec, který na projektu spolupracoval, Nizozemec Mart Stam. Vily si zde nechala postavit řada známých osobností té doby, například grafik a designér Ladislav Sutnar, malíř Cyril Bouda, historik Karel Herain, či tehdejší ředitel Národního divadla Stanislav Mojžíš. Díky své jedinečnosti byla kolonie Baba od roku 1993 městskou památkovou zónou a v nedávné době byla také zařazena na seznam Evropského dědictví.
Podobný projekt se začal realizovat o několik let dříve na Barrandově. S myšlenkou vybudovat v Praze zahradní město přišel podnikatel a stavitel Václav Maria Havel. Inspirovala jej návštěva Spojených států amerických, konkrétně San Francisca, kde ho uchvátila podobná vilová čtvrť kalifornských magnátů a také restaurace Cliff House na ostrohu nad oceánem, která mu později posloužila jako předloha ke stavbě podobné vyhlídkové restaurace Terasy Barrandov. Rozhodl se tedy přenést kus Ameriky do Prahy a jako ideální místo pro realizaci své myšlenky si vybral skalní ostroh nad Vltavou na jižním okraji Prahy. Rozsáhlý projekt se však bohužel nepodařilo dokončit. V první etapě zde vznikaly převážně funkcionalistické vily, domy z pozdějšího období jsou již v romantizujícím stylu. Atraktivní místo na skalním ostrohu nad Vltavou, navíc v blízkosti Barrandovských filmových ateliérů, jejichž hlavní budova je rovněž skvělým příkladem funkcionalismu, přitahovalo pražskou smetánku. Domy si zde nechala postavit také řada lidí z filmové branže a umělců. Barrandov se tak stal jakýmsi českým Hollywoodem.
Barrandovské vilové čtvrti dominovala již zmíněná zářivě bílá funkcionalistická budova restaurace s prosklenou vyhlídkovou věží Terasy Barrandov, která se tyčila nad řekou. Brzy po svém vzniku se stala oblíbeným výletním cílem Pražanů, kteří sem mířili za zábavou a později i sportem. V bývalém lomu pod restaurací Havlovi totiž nechali postavit moderní bazén, který byl prvním 50metrovým bazénem v republice. Autorem budovy restaurace byl Max Urban, který rovněž stál za urbanistickým návrhem barrandovské vilové kolonie. Stavba vyrostla za pouhého půl roku. Na hlavní budovu navazoval komplex teras, které kopírovaly zvlněný okraj skály. V roce 1937 byl přistaven dřevěný bar Trilobit. Bohužel budova od 60. let 20. století chátrala a dřevěný bar před několika lety vyhořel. Zanikl i bazén, ze kterého dnes zbyl jen skokanský můstek. Nový majitel objektu před časem zahájil jeho rekonstrukci a přestavbu na moderní hotel, která značně změní tvář Teras. Původní budova však zůstala zachována.
Kromě soukromých rezidencí zde v meziválečných letech vznikla řada bytových domů, které se vyznačovaly výjimečnou kvalitou a ctily zásady funkcionalismu. Jedním z nich je monumentální nájemní dům pro Zemskou banku v Bubenči. Díky fasádám, na nichž se střídají skleněné pásy oken a zimních zahrad s pruhy z keramických obkladů, je známý jako Skleněný palác. Autorem projektu je vynikající architekt Richard Ferdinand Podzemný, který se mimo jiné podílel také na návrhu plaveckého stadionu v Podolí. Dům nabízel vysoký standard bydlení. Luxusní byty měly na svou dobu řadu technických vymožeností, například podlahové topení či vestavěné skříně. Velký důraz zde byl kladen na účelné využití společných prostor domu, od suterénu přes dvůr až po střechu. Nacházely se zde podzemní garáže, tenisový kurt i střešní terasa sloužící k rekreaci.
Nepřehlédnutelný železobetonový blok bytových domů z konce 30. let 20. století, který stojí přímo proti Letenské pláni, postrádá eleganci Skleněného domu a pro svou robustnost získal přezdívku Molochov. Mnohem víc připomíná mladší panelové domy. Bydlení zde však poskytovalo pro tento typ bydlení neobvyklý komfort. Součástí bytů byly pokoje pro služky i šatny a některé byty zabíraly i celá patra. Parter budovy byl vyhrazen pro komerční účely. Po komunistickém převratu v únoru 1948 tehdy luxusní byty obsadila řada komunistických pohlavárů. Od 60. let 20. století je stavba památkově chráněna.
Ve své době největší stavba svého druhu na světě, Veletržní palác, je dnes součástí Národní galerie v Praze. Byl postaven v letech 1925–1929 dle návrhu architektů Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse a svému původnímu účelu, veletrhům, sloužil až do roku 1951. Budova obdivuhodné velikosti má 8 nadzemních a 2 podzemní podlaží a rozsáhlé výstavní sály. Impozantní prostor vstupní haly je lemován ochozy a prostupuje všemi patry. Ta jsou propojena subtilní konstrukcí skleněného výtahu, který je sám o sobě uměleckým dílem. Přestože palác působí jako dokonale pravidelná stavba, nenajdete zde prý jediný pravý úhel. V roce 1974 budovu téměř zničil požár a musela projít náročnou rekonstrukcí. Veletržní palác se znovu otevřel veřejnosti až o 20 let později, již jako výstavní prostor Národní galerie, která sem umístila své rozsáhlé sbírky moderního a současného umění.
Elegantní budova Edisonovy transformační stanice, se nachází přímo v sousedství kostela sv. Jindřicha a Jubilejní synagogy. V letech 1926-1930 ji pro Elektrické podniky navrhl a postavil architekt F. A. Libra. Tato unikátní kaskádovitá stavba překvapivě nemá železobetonovou konstrukci. Betonové jsou pouze stropy, zbytek je zděný. Každé patro má navíc jiný půdorys a vlastní terasu. Přední fasáda je dvojitá; mezi předsazenou a skutečnou fasádou je téměř půlmetrová mezera, která sloužila k přirozenému větrání a chlazení olejových traf. Jako trafostanice budova sloužila až do 90. let 20. století. Po zdařilé rekonstrukce zde vznikl multifunkční prostor, v němž dnes sídlí komorní kino se stylovou kavárnou, Edison FilmHub.
Sedmipatrový Baťův dům obuvi (Baťův palác) z roku 1929 stojí v dolní části Václavského náměstí a dodnes slouží svému účelu. Díky fasádě tvořené několika řadami velkoformátových oken byl též nazýván „skleněný“. Ve své době šlo o nejmodernější obchodní dům v evropském měřítku. Budova je považována za jednu z nejvýznamnějších staveb českého funkcionalismu.
Multifunkční budova Spolku výtvarných umělců Mánes postavená v roce 1930 na místě bývalých Šítkovských mlýnů je jedním z nejzajímavějších příkladů toho stylu. Komplex, v němž dnes sídlí Výstavní síň Mánes, totiž spojuje Masarykovo nábřeží s jižní částí Slovanského ostrova. Autor projektu architekt Otakar Novotný tedy umístil stavbu na železobetonový most klenoucí se přes rameno Vltavy, aby splnil podmínku na volně tekoucí řeku pod budovou. Nízký kvádr se skleněnými plochami a hladkou světlou fasádou tvoří zajímavý kontrast s tmavým kamenným zdivem renesanční Šítkovské věže, se kterou těsně sousedí.
Budova Elektrických podniků hl. města Prahy v Holešovicích z let 1927-1935 od architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže dominuje holešovickému nábřeží. Rozsáhlý komplex byl projektován jako polyfunkční dům sestávající z několika budov, které měly sloužit k různým účelům. Dům byl vybaven ve své době originálními moderními technologiemi, například umělou klimatizací. Horizontálně členěná fasáda je opět z části tvořena prosklenými plochami a keramickými obklady. Zajímavostí je, že fasáda budovy v noci zářila, což bylo způsobeno speciálním nátěrem, zřejmě na bázi fosforu, aplikovaným na keramický obklad. To byl pravděpodobně důvod, proč byla budova za války, kdy hrozily letecké nálety, přetřena na zeleno.
Monumentální budova Národního technického muzea na Letné byla vystavěna společně se sousedním, téměř identickým Národním zemědělským muzeem v letech 1938-1941 podle návrhu architekta Milana Babušky. Budova s výraznými novoklasicistními prvky je příkladem tzv. internacionálního slohu, tedy pozdního funkcionalismu. Budova má tvar písmene U; mezi dvěma kratšími křídly, která vybíhají kolmo z okrajů průčelí, se nachází dvorana o rozměrech 70 x 25 m se třemi galeriemi určená pro největší exponáty z oblasti dopravy - letadla, lokomotivy a auta.
Přehled nejlepších, převážně meziválečných funkcionalistických staveb v Praze by nebyl kompletní bez první církevní stavby u nás, v níž byla použita železobetonová konstrukce. Je jím kostel sv. Václava ve Vršovicích navržený Josefem Gočárem. Velkorysá stavba dokonale využívá svažitý terén, který se promítá do stupňovitě řešené střechy a osvětlení chrámové lodi postranními okenními pásy. Intenzita světla se směrem k oltáři stupňuje. Budově dominuje štíhlá, 80 m vysoká hranolová zvonice, na jejímž vrcholu ční vysoký žlutý kříž, který bývá po setmění osvětlen.
text: Prague City Tourism

První republika – zlatá léta Československa
Na období první republiky (1918-1938) se právem vzpomíná jako na zlatou éru našeho státu. Nově vzniklé Československo se během prvních dvaceti let své existence dokázalo prosadit jako progresivní, demokratický mezinárodně uznávaný evropský stát. Ekonomická prosperita i všeobecné nadšení vyústilo mimo jiné ve velký rozkvět na poli kultury, umění, designu a architektury.
Řada obdivovaných děl a pozoruhodných staveb, které jsou dodnes častým cílem fanoušků umění a architektury z celého světa, se datuje právě do doby mezi dvěma světovými válkami. Vraťme se o století zpátky a připomeňme si to nejlepší, co v Praze během těchto let vzniklo.

Pražský hrad, královské sídlo ve službách prezidentů
Návštěva Pražského hradu je dnes pro návštěvníky i obyvatele Prahy samozřejmostí. Zasloužil se o to zejména první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který proměnil původně monarchistické sídlo v sídlo demokratických prezidentů a jeden z hlavních symbolů samostatného státu. Jeho socha symbolicky stojí na Hradčanském náměstí přímo naproti oknům prezidentské kanceláře. V roce 2000 ji sem nechal umístit poslední československý a první český prezident Václav Havel.
Rozhodnutí vytvořit z Hradu sídlo prezidenta nového státu vedlo k nutnosti zásadních, avšak citlivých úprav a modernizace této významné památky. Masaryk tímto úkolem pověřil slovinského architekta Jože Plečnika, který patřil ve své době k nejlepším. Přestavba začala v roce 1920 a zásadním způsobem změnila podobu hradního areálu, aniž by jakkoliv zasáhla cenné historické stavby. Kromě nové dlažby zde přibyly například stožáry na vlajky, žulový obelisk vedle katedrály sv. Víta, ale i monumentální Býčí schodiště propojující třetí nádvoří s Jižními zahradami Pražského hradu. Právě ty nejvíce změnily tvář Hradu. Terasovité zahrady vznikly na místě původního středověkého opevnění (odtud název Na Valech), jehož zbouráním se otevřel nádherný výhled na Prahu. Původně šlo o soukromé místo určené pro práci a odpočinek prezidenta, ale Masaryk je brzy nechal zpřístupnit veřejnosti.

Palác Lucerna, první pražská pasáž
Palác Lucerna byl dostavěn v roce 1921 a je skvělou ukázkou přechodu mezi pozdní secesí a ranou modernou. Tato ikonická stavba, která plnila funkci společenského centra Prahy, byla projektem Ing. Vácslava Havla, dědečka Václava Havla, který se však jejího dokončení nedožil. Jeho busta je umístěna v čele schodiště vedoucího do slavné kavárny a kina Lucerna.
Unikátní a velice náročná stavba byla první v Praze, kde byla použita železobetonová konstrukce. Prostory paláce sloužily zčásti jako kanceláře, ateliéry a byty s terasami, bylo zde však i kino, společenské sály, restaurace a bary. Lucerna byla také prvním domem v Praze s pasáží, která propojila ulici Vodičkovu a Štěpánskou. Na ni se později napojily pasáže sousedních paláců U Nováků a Rokoko. Velký sál Lucerny byl ve své době technickým unikátem díky ukotvení své železobetonové konstrukce na betonové desce zahloubené do 14 metrů v podzemí.
Lucerna tehdy byla skutečným společenským srdcem Prahy, místem, kde vystupovali přední čeští i světoví umělci jako Josephine Baker či Louis Armstrong. V kině Lucerna se pak odehrála první premiéra zvukového filmu v Praze.
Ani v současnosti palác neztratil na popularitě. Byla zpřístupněna jeho střecha, která v letní sezóně slouží jako společenské a kulturní centrum s fantastickým výhledem na město. Populární Lucerna Music Bar je stále jedním z nejoblíbenějších hudebních klubů ve městě a Velký sál hostí řadu společenských událostí. Přímo pod prosklenou kopulí pasáže najdete jednu z největších současných atrakcí Lucerny, vzhůru nohama zavěšenou sochu koně a na něm sedícího českého patrona sv. Václava od kontroverzního umělce Davida Černého.

Rondokubismus, český národní sloh
Jediný styl, který můžeme označit za národní, nikde jinde se nevyskytující, je české art deco, národní dekorativismus nebo obloučkový kubismus, známý též jako rondokubismus. Tento sloh se objevil pouze v první polovině 20. let minulého století a zřejmě byl reakcí na vznik samostatného státu a potřebu vytvořit svébytný styl inspirovaný lidovou tradicí. Jeho průkopníkem byl architekt a designér Pavel Janák, který je spoluautorem jedné ze dvou ikonických pražských staveb provedených v tomto stylu, paláce Adria na rohu Jungmannova náměstí. Tou druhou je budova Legiobanky, dnes palác Archa, v ulici Na Poříčí, za jejímž návrhem stál Josef Gočár. Obě budovy jsou přímo učebnicovým příkladem rondokubismu, který stejně jako kubismus hojně využíval geometrické tvary krychlí, hranolů a jehlanů, avšak jejich strohost zjemňoval obloučky. Zdobné monumentální fasády jsou v obou případech doplněné bohatou sochařskou výzdobou. Národní styl se po roce 1925 v architektuře zcela přestal objevovat a uvolnil místo strohému, zato velmi oblíbenému funkcionalismu.

Funkcionalismus, kam se podíváš
Ve 20. letech 20. století si získal obrovskou popularitu styl, který naprosto rezignoval na zdobnost a, jak jeho název napovídá, formu přísně podřizoval funkci stavby. Funkcionalismu se podrobněji věnujeme v samostatném článku. V Praze se dochovala celá řada vynikajících staveb reprezentujících tento styl, od soukromých objektů (např. Müllerova vila, Winternitzova vila), přes bytové domy (např. „Molochov“, Skleněný palác), veřejné budovy (např. Veletržní palác, budova Elektrických podniků hl. m. Prahy) nebo průmyslové objekty (např. Edisonova transformační stanice, Barrandovské filmové ateliéry), až po církevní stavby (např. kostel sv. Václava ve Vršovicích).

A zase ten Plečnik…
Profesor architektury dlouhodobě působící v Praze, Jože Plečnik, který se osvědčil již při přestavbě Pražského hradu, se zapsal na mapu města ještě jednou. Byl mu svěřen návrh kostela pro obyvatele pražských Vinohrad. Podoba monumentálního kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad byla inspirována Noemovou archou a královskou symbolikou (členění fasády připomíná královský hermelín, báň na vrcholu pak královské jablko). Stavbě dominuje široká věž, kterou prostupuje skleněný ciferník největších věžních hodin u nás o průměru 7,5 metru.
Jednoduchý nečleněný vnitřní prostor kostela připomíná antickou svatyni. Stěny z režných cihel kontrastují s kazetovým stropem a kruhovou dlažbou. Světlo je přiváděno pruhem podstřešních oken s moderními barevnými vitrážemi Karla Svolinského po obvodu kostela. Prostoru dominuje velká zlacená socha Ježíše Krista nad oltářem a sochy šesti zemských patronů po stranách.
Unikátní stavba je krásným příkladem modernismu v architektuře a právem se stala jednou z pražských ikon.

Chrám sv. archanděla Michaela na Petříně, vzpomínka, jež se změnila v prach
Donedávna stával na jižním svahu Petřína, v zahradě Kinských, dřevěný kostelík s šindelovou střechou z 2. poloviny 17. století, který byl typickou ukázkou lidové architektury Zakarpatské Ukrajiny. V roce 1929 byl přivezen do Prahy jako diplomatické gesto, neboť Podkarpatská Rus byla v té době součástí Československa. Malebná budova byla unikátní tím, že při její stavbě nebyl použit jediný hřebík. Roubená stavba s třemi věžičkami sloužila pravoslavné církvi a pravidelně se zde konaly bohoslužby v rumunštině a češtině. Po ničivém požáru však Praha nedávno o tuto jedinečnou památku přišla. V současnosti probíhá veřejná sbírka na obnovu kostela.

Pražská ZOO, celý svět na jednom místě
Záměr otevřít v Praze zoologickou zahradu existoval již od konce 19. století, avšak veškeré pokusy o její založení dopadly neúspěšně. Povedlo se to až v roce 1931 profesorovi Jiřímu Jandovi, který se stal prvním ředitelem pražské ZOO. Po Pražském hradu je zoologická zahrada druhým nejnavštěvovanějším turistickým cílem u nás a pravidelně se umísťuje na předních příčkách nejlepších a nejkrásnějších zoologických zahrad na světě. Díky své rozloze, rozmanitému terénu, 12 pavilonům a více než 150 expozicím a dalším atrakcím nabízí zábavu na celý den. Největšími miláčky návštěvníků jsou místní lachtani, gorilí rodinka a stádo slonů, které se k radosti všech dále rozrůstá. Zoo se dlouhodobě věnuje také záchraně ohrožených druhů, a to jak formou vlastního odchovu, tak in-situ; kromě již zmíněných goril nížinných jde například o koně Převalského, gaviála indického a dalších druhů.

Barrandovské ateliéry, český Hollywood
Vznik barrandovských filmových ateliérů a celé nové čtvrti na skále nad Vltavou má na svědomí opět rodina Havlova, o níž zde již byla řeč. Původně zde vznikla zahradní vilová čtvrť a oblíbený výletní cíl Pražanů, restaurace Barrandovské terasy, které byly splněným snem Václava Maria Havla, otce pozdějšího prezidenta Václava Havla. Jeho mladší bratr Miloš Havel, který úspěšně podnikal ve filmovém průmyslu, zde pak během rekordně krátké doby vybudoval filmové ateliéry, které ve své době patřily ke světové špičce a lze je směle srovnávat s tehdejším americkým Hollywoodem. První klapka zde padla již v roce 1933 a za více než 80 let jejich existence se zde natočilo více než 3000 zvukových filmů. Dodnes jsou uznávaným filmovým centrem s oblibou využívaným zahraničními produkcemi. Natáčely se zde například filmové hity jako Mission:Impossible, Casino Royale, Letopisy Narnie a další. V areálu je celkem 13 filmových ateliérů, z nichž jeden patří mezi největší zvukotěsné ateliéry v Evropě, rozsáhlé exteriéry a jeden z největších kostýmních a rekvizitních fundusů v Evropě. Výstavní prostor Filmpoint pak umožňuje návštěvníkům nahlédnout do zákulisí klasických i nedávných televizních a filmových projektů.

Národní památník na Vítkově, symbol národní hrdosti
Historickou exkurzi do doby první republiky uzavřeme návštěvou Národního památníku na Vítkově. Stavba této majestátní pražské dominanty trvala dlouhých 10 let, což značně ovlivnilo její osud. Základní kámen stavby byl položen v roce 1928, ale budova byla předána veřejnosti až v roce 1938, tedy těsně před 2. světovou válkou. Památník vznikl na počest československých legionářů, ale záhy bylo nutné části sbírek ukrýt před okupanty. Památník byl na rozkaz říšského protektora až do konce války zapečetěn. Po jejím skončení započaly jeho opravy, avšak původní záměr opět nemohl být uskutečněn kvůli komunistickému převratu v roce 1948. Komunisté po sovětském vzoru z památníku chtěli vytvořit mauzoleum prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. K tomu naštěstí nedošlo, neboť mumifikace Gottwaldova těla se sovětským soudruhům nezdařila, a nakonec bylo nutné přistoupit ke kremaci.
V roce 1950 byla před monumentální funkcionalistickou budovou památníku vztyčena bronzová socha husitského vůdce Jana Žižky z Trocnova, pod jehož velením husité zde na Vítkově v roce 1420 svedli jednu ze svých úspěšných bitev s křižáckým vojskem. Socha je jednou z největších jezdeckých soch na světě. Dnes je v památníku umístěna vojensko-historická expozice Národního muzea.
text: Prague City Tourism

Prague City Tourism
Arbesovo nám. 70/4/ Praha 5 / 150 00
tel.: 221 714 161, 221 714 714, vlastiveda@prague.eu
www.prazskevychazky.cz

Zaregistrujte se na www.prague.eu/newsletter a měsíční program vycházek Vám budeme pravidelně zasílat na Vaši e-mailovou adresu.


Obrázek č.1 Obrázek č.2 Obrázek č.3 Obrázek č.4 Obrázek č.5 Obrázek č.6 Obrázek č.7 Obrázek č.8 Obrázek č.9



Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Nyní na Google Play
Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.