(130 let)
Žák Josefa Václava Myslbeka, český sochař a pedagog Karel Pokorný se ze zámečníka vypracoval až na rektora Akademie výtvarných umění v Praze. Představitel sochařského realismu u nás se narodil 18. ledna 1891 v Pavlicích na jižní Moravě.
Ve čtrnácti letech se vydal na vandr do Vídně, kde se vyučil zámečníkem a pracoval jako dělník. Po návratu domů v roce 1910 pokračoval ve studiu na Škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, poté na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Mezi jeho spolužáky patřili např. Otakar Švec nebo Karel Dvořák. V letech 1917–1922 působil na AVU jako Myslbekův asistent. Během dvacátých let podnikl studijní cesty do Francie a Itálie. V jeho díle se začal projevovat vliv sociálního civilismu, v jehož duchu vytvořil např. Pomník obětem katastrofy na dole Nelson (1925). Pokorný po sobě zanechal na tři desítky monumentálních sochařských děl, především s politickou, kulturní či sociální tematikou. Mezi nejvýznamnější realizace patří pomník Boženy Němcové a Aloise Jiráska v Praze nebo Sbratření v České Třebové. V roce 1945 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění a mezi lety 1948–1950 tu zastával funkci rektora. V jeho ateliéru studovala celá řada budoucích sochařů a sochařek, mj. Jan Koblasa, Jiří Novák nebo Daniela Vinopalová. Byl nositelem Katzovy ceny České akademie věd, třikrát se stal laureátem Státní ceny, roku 1956 mu byl udělen titul Národního umělce a propůjčen Řád republiky (1961). Karel Pokorný zemřel 14. 2. 1962 a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.
-aba-, foto © Wikimedia Commons, www.socharstvi.info
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
