(160 let)
Situace v mocnářství donutila císaře Františka Josefa I. zavádět neochotně parlamentní prvky vlády. Nová Říšská rada měla být složena z delegátů zemských sněmů. Do Českého zemského sněmu se volilo v polovině března 1861.
Po krátké volební kampani proběhly volby v kurii venkovských obcí a v kurii měst. Zvolených 236 poslanců se sešlo 6. 4. 1861 s cílem zvolit 54 delegátů pro Říšskou radu. Čeští liberálové získali asi třetinu mandátů, další třetinu drželi čeští Němci a třetinu velkostatkáři. Cílem českých občanských politiků i konzervativní šlechty byla společná podpora zachování historických privilegií Českého království a federativního pojetí Rakouska, v němž měly Čechy tvořit samostatný útvar volně spojený s dalšími historickými entitami. Na sněmu vznikl český blok vedený Palackým, Riegrem a Braunerem. František Rieger přednesl jeden ze svých projevů s výhradami (tzv. „ohrazení“) proti volebnímu systému, který označil za nespravedlivý, a požadoval jeho reformu. Nakonec však od svých požadavků upustil vzhledem k okolnostem a neschopnosti najít spojence u české šlechty. Sněm pak provedl volbu poslanců Říšské rady a 21. dubna jeho první zasedání skončilo. Český sněm se pak scházel v následujících letech až do rozpuštění a vypsání nových voleb počátkem roku 1867. Podobné „ohrazení“ přednesl i Alois Pražák v Moravském zemském sněmu, kde zasedlo 24 Čechů, ve Slezském zemském sněmu Češi nezískali žádné zastoupení.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
