(170 let)
Český akademický malíř Václav Brožík, člen výtvarné generace Národního divadla, pocházel z nejchudších poměrů své doby. Přesto se dokázal vypracovat na nejznámějšího českého malíře v Evropě poslední čtvrtiny 19. století.
Narodil se 6. března 1851 v Třemošné, vyučil se litografem, ač jeho snem bylo malování. Vzhledem k původu neměl mnoho šancí studovat. Zde mu ale pomohla náhoda, kterou byl Pavel Vnouček, sladovník, pivovarník, majitel usedlosti Mlynářka, filantrop a vlastenec. Brožíkovi splnil životní sen – studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Mladík zahájil studia roku 1868, pokračoval v Mnichově a Drážďanech. Po roce 1876 žil ve Francii, kde se oženil s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy. Získal velkou prestiž, byla mu udělena mnohá vyznamenání a ceny, stal se členem francouzské Académie des Beaux-Arts, nositelem Řádu čestné legie a řádným členem České akademie věd a umění. Císař František Josef I. jej povýšil do šlechtického stavu. Svým dílem reprezentoval akademickou historickou malbu, za kterou byl některými modernisty kritizován. Kreslil věrné podobizny, krajiny, zátiší a žánrové výjevy z venkovského života. Pro královskou lóži v Národním divadle vytvořil soubor Tři doby země české. Brožík je hlavně znám jako malíř monumentálních pláten z české historie. V roce 2003 mu Národní galerie uspořádala retrospektivní výstavu, která se setkala s velkým zájmem veřejnosti. Václav Brožík zemřel 15. dubna 1901 na selhání srdce a je pohřben na Cimetière de Montmartre v Paříži.
-aba-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
