(565 let)
Český král, markrabě moravský a král uherský Vladislav Jagellonský (Vladislav II.) se do historie českých zemí zapsal jako panovník toužící po míru. Leč v té době byla touha po míru považována spíše za slabost.
Pocházel z litevského velkoknížecího a polského královského rodu, narozen 1. března 1456 v Krakově. V době svého zvolení se ocitnul ve složité politické situaci, po svém předchůdci Jiřím z Poděbrad zdědil spory s uherským králem Matyášem Korvínem. Konflikty se snažil řešit smírnou cestou, bitvám se však stejně nevyhnul. Oba panovníci spolu začali válčit v roce 1471, válka skončila roku 1479, kdy podepsali v Olomouci mírovou smlouvu. Matyáš Korvín v roce 1490 zemřel a Vladislav byl jmenován uherským králem. Vládl nyní v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, Lužici a Uhrách. Všechny tyto země byly spojeny, a tím byly položeny základy budoucího Rakouska-Uherska. Za Vladislavovy vlády upadl význam královské moci v Čechách, král měl hlavní sídlo v Budíně (část dnešní Budapešti). V Praze však nechal postavit Vladislavský sál na Pražském hradě, největší prostor tehdejšího středověkého města. Přijal dva významné právní dokumenty, prvním bylo Vladislavské zřízení zemské z roku 1500, které potvrdilo výsadní postavení šlechty a významně omezilo královskou moc. Druhým dokumentem byla Svatováclavská smlouva, kterou zástupci měst získali právo hlasovat na zemských sněmech. Po smrti Vladislava II. (13. března 1516, Budín) nastoupil na trůn jeho syn, tehdy desetiletý Ludvík Jagellonský, přezdívaný „Ludvík Dítě“. O moc v Čechách začaly soupeřit mocné šlechtické rody.
-baal-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
