(600 let)
Učili nás o táborských adamitech, nikoli pikartech. Laicky řečeno, pikartství je učení odmítající přijímání svátosti, kdežto adamité žijí očekáváním konce světa, pročež se zbavují šatstva.
A co je správně?
Pikarté, radikální část husitů, žili chiliastickým očekáváním konce světa 1420, ten však nenastal. Radikální skupina vedená Martinem Húskou se tedy ještě radikalizovala a v lednu 1421 odešla z Tábora do Příběnic. Húska sám byl však 29. 1. 1421 uvězněn pánem z Jindřichova Hradce, který ho později vydal do Tábora, kde Húska naoko odvolal. V Příběnicích převzal roli vůdce Petr Kániš a již během půstu velikonočního došlo k prvním projevům adamitství. Poté, co Žižka potlačil vzpouru pikartů ve vlastním vojsku, vytáhl s kněžími proti příběnickým adamitům. Na padesátku jich zajal a upálil ve zdech fary v Klokotech i s Kánišem. Událost dnes připomíná klokotský pomník husitské netolerance. Po Žižkově odchodu táborští pochytali a na Klokotech na hranici upálili dalších 25 odpadlíků. Druhý vůdce, Martin Húska, se z obav před Žižkou vydal s knězem Prokopem Jednookým na Moravu. V Chrudimi byli však zajati Divišem Bořkem z Miletínka a následně předáni hradeckému knězi Ambrožovi, jenž se marně pokoušel o jejich obrácení. Odvezl je tedy do Roudnice (22. 6. 1421) k arcibiskupu Konrádu z Vechty, který přešel k husitům. Po osmi týdnech těžkého žaláře neodvolali, proto Žižka požádal Pražany, aby je v Praze pro výstrahu upálili. Húska měl ale v Praze řadu přívrženců, proto pražští konšelé poslali do Roudnice konšela s katem. Kat sice vypálil boky vězňů až do střev, nutil je odvolat, ale vysmáli se mu. Oba tedy zabednili do sudu a zaživa upálili. Konec pikartů na Ostrově zpečetil Žižka 21. 10. 1421, během tažení proti Soběslavi.
-lgs-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
