Děti jsou každým rokem akčnější
Rozhovor s Pavlínou Jurkovou
Herečka Pavlína Jurková (1977) sice tíhla již od dětství k psaní příběhů, avšak na spisovatelskou dráhu nebyl nikdy dostatek času. Své literární ambice tak nejprve zúročovala v divadle pro děti Láryfáry a až před třemi roky se shodou okolností začala naplno věnovat psaní. Spolu s Jarmilou Vlčkovou vydala tři knihy pro děti Viktor a záhadná teba Bobina, Viktor a případ zmizelého psa a Hra o sen a i nadále nehodlá ve svém literárním úsilí polevit.
Co Vás přivedlo k autorskému divadlu pro děti Láryfáry?
Založit divadlo Láryfáry byl náš společný nápad s Jarmilou Vlčkovou. Obě jsme byly na volné noze a měly za sebou několik projektů v jiných divadlech. Pořád jsme brblaly, co bychom kde dělaly jinak a líp, a tak jsme si řekly: Tak si pojďme založit vlastní divadlo! Zároveň jsme chtěly být svým vlastním pánem, protože jsme v té době obě měly malé děti.
Děti bývají velmi náročnými diváky, kteří nic neodpustí. Máte nějaké fígly, jak si získat jejich pozornost?
Připadá mi, že děti jsou každým rokem akčnější. Fígl spočívá v tom, že se nebráníme jim v tom přizpůsobit. Každé naše nové představení má víc písniček, méně textu, více pohybu... Ve scénáři máme také spoustu míst pro improvizaci s poznámkou „tady podle dětí“.
Co Vás baví na tvorbě pro děti?
Pocit smyslu toho, co děláme.
Kde se vzal impulz pro napsání první knihy?
Vždy jsem snila o tom, že napíšu vlastní knížku. Pořád ale bylo něco důležitějšího: škola, divadlo, cestování, rodina, děti.. Před třemi lety měl můj muž, a zároveň herec v našem divadle, Lukáš Jurek nehodu a skončil ve vážném stavu v nemocnici. Láryfáry téměř tři čtvrtě roku nemohlo hrát. Tehdy nastal ten pravý čas pro napsání mé vysněné knížky. S Jarmilou Vlčkovou jsme byly zvyklé pracovat společně, a tak jsem jí nabídla, jestli by nechtěla psát se mnou. Rozběhla se tak krásná spolupráce na knížce Viktor a záhadná teta Bobina. Později jsme napsaly další dvě.
Odkud čerpáte inspiraci pro divadelní a literární tvorbu?
Především v současné rodině. Neustále se v ní přelévají nejrůznější energie, často to mezi námi jiskří, hádáme se, pak zase udobřujeme... Rozhodně se nikdy nenudíme.
Doma máte početnou čtenářskou základnu. Testujete příběhy nejdříve na svých dětech? A jak moc jsou kritické?
Mám čtyři děti a všechny jsou velmi kritické. Často na základě jejich reakcí text znovu přepisuji. Vlastně si neumím představit, že bych psala pro děti, a přitom děti neměla.
Donedávna jste psala spolu s Jarmilou Vlčkovou. Nyní jste se rozhodla vydat na sólovou dráhu spisovatelky. Jaké plynou výhody či nevýhody psaní v tandemu?
Mám teď mnohem větší svobodu. Zároveň se ale cítím osamělá. Při psaní ve dvou jsme se hodně nasmály. Každou situaci jsme dlouho probíraly, a člověk tak měl větší jistotu, že se ubírá správným směrem.
Plánujete další pokračování s hlavním hrdinou Viktorem, anebo spřádáte docela nový příběh?
Pokračování Viktora si čtenáři velmi žádali. Měla jsem v hlavě i další Viktorův příběh, ale protože Jarmila už psát nechtěla a nepřála si, abych příběh napsala sama, je pokračování Viktora uzavřenou kapitolou. Brzy mi ale v nakladatelství 65. pole vyjde první díl knižní série „Eliška andílek“. Jde o dobrodružný příběh sedmileté holčičky, která sice vypadá jako andílek, ale jako andílek se rozhodně nechová. V tomto roce by v nakladatelství Pikola měla vyjít i moje další knížka Tajemství rodiny M. Je určena větším dětem a vypráví o třech sourozencích Matyldě, Maxmiliánovi a Kryštofovi, kteří společně pátrají po rodinném tajemství. Ilustrovat ji bude autor skvělých komiksů Radiator a Recyklator Petr Korunka.
Tereza Blažková, foto © Markéta Strnadová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
