(170 let)
Historik Jan Peisker se narodil 25. května 1851 v Opařanech u Bechyně. Jediný syn ze čtyř dětí panského lesníka přišel na svět téměř slepý. Díky lékařskému zákroku zrak získal, a mohl tak začít budovat svou vědeckou kariéru.
Po gymnaziálních letech strávených v Písku a v Táboře studoval Filozofickou fakultu pražské univerzity. Zde se sblížil s profesorem Tomášem Masarykem, který později jako prezident nového státu usiloval o návrat „věrného Piskoře“ do Čech. Pro mnohé neshody se totiž vědec rozešel se svou domovinou a na vlastní žádost odešel do Štýrského Hradce. Habilitován byl v roce 1901. Začal se zabývat otázkami nejstarších slovanských dějin, přičemž svými úsudky budil rozruch v akademických kruzích. V jedné ze svých prací prezentoval nový názor na slovanský pravěk, když se snažil doložit, že Slované již dávno před svým vstupem do historie podléhali dvěma porobám – germánské a turkotatarské – a že tato zkušenost na nich zanechala stopu v celé jejich historii a v národním charakteru.
Po vzniku Československa přijal nabídku pražské univerzity. Jejím kruhům však vadily některé jeho názory, například domněnka, že Přemyslovci byli asi podobně jako ruští Rurikovci rodem nordických Vikingů. Po krátkém působení na Přírodovědecké fakultě odešel na odpočinek. Zemřel 29. května 1933. V nekrologu Národních listů z 30. května 1933 se uvádí, že podle přání zesnulého má být jeho popel uložen „k nohám do hrobu milovaného učitele Pavla Josefa Šafaříka“. Hrob se nachází po zrušení hřbitova v Karlíně na pražských Olšanech.
Naďa Landíková, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
