(135 let)
Doposud zářivá vojenská kariéra generála Emingera se dostala po březnu 1939 na osudovou křižovatku. Nevolil emigraci, ale přijal funkci velitele vládního vojska.
Jaroslav Eminger se narodil 4. června 1886 v Čáslavi v rodině důstojníka. To určilo i jeho vojenský osud. Nejdříve vojenské gymnázium, poté vojenská akademie ve Vídni a pak postupné povyšování a v průběhu 1. světové války ruská fronta a působení v generálním štábu. Poslední půlrok války velel na italské frontě a za svoje schopnosti byl odměněn několika rakouskými válečnými vyznamenáními a povýšením do hodnosti kapitána. Po vzniku Československa vložil svoje znalosti ve prospěch nově vznikající armády. Velel např. na Slovensku, v Českých Budějovicích, Klatovech, Pardubicích a v roce 1933 byl povýšen na brigádního generála. Německá okupace ho postavila před velký problém. Chtěl jako mnoho jeho kolegů emigrovat, ale na žádost předsedy vlády Eliáše tak neučinil a byl jmenován velitelem vládního vojska (cca 7 000 mužů). Po celou válku se choval jako vlastenec, potlačoval kolaboraci a v květnu 1945 se podílel se svými vojáky na povstání. V roce 1947 byl postaven před soud, který ho shledal řádným československým občanem a zprostil obvinění z kolaborace. V jeho prospěch vystoupilo mnoho svědků a byla předložena memoranda, jež dokládala jeho vlastenecké chování, s podpisy desítek občanů. Po únoru 1948 byl postaven mimo službu a dožil v ústraní v Jevanech. Za svoje činy byl oceněn mimo jiná vyznamenání nejvyšším francouzským státním vyznamenáním Řádem čestné legie a Československým válečným křížem 1914–1918. Jaroslav Eminger zemřel 14. července 1964 v Praze.
-babok-, foto © www.valka.cz
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
