(550 let)
Od nepaměti jsme národ svárlivý, navíc často v časech, kdy jde o hodně. A tak se třeba stalo, že vláda husitského krále Jiříka z Poděbrad svedla roku 1465 dohromady nespokojence – odbojné panstvo katolíků i jednota zelenohorská, následovaná katolickými městy, totiž chtěly změnu.
Situaci už tak složitou „vylepšil“ papež Pavel II., když prohlásil 23. 12. 1466 Jiříka za sesazeného z trůnu a proti Čechům vyhlásil v pořadí již pátou křížovou výpravu. Do čela kruciáty byl zvolen uherský král Matyáš Korvín, Jiříkův zeť, lačnící po české koruně. Na jaře 1468 vtrhl na Moravu, ale Jiřík ho obklíčil u Vilémova a propustil pod slibem pomoci mu při vyjednávání s papežem. Matyáš slib nesplnil a v Olomouci se 3. 5. 1469 nechal katolickými stavy zvolit českým králem. Ve chvíli nejtěžší se Jiřík vzdal nároků svých synů na trůn a nabídl českou korunu Jagelloncům. Po Jiříkově smrti (22. 3. 1471) sněm v Kutné Hoře 27. 5. 1471 zvolil českým králem 15letého Vladislava Jagellonského. České poselstvo dorazilo 16. června 1471 do Krakova ke králi Kazimírovi IV. se zprávou: Vladislav, prvorozený syn Kazimíra, od pánův českých za českého krále přijat. Válka však pokračovala, protože katolíci Vladislava za Jiříkova nástupce neuznali. Klid nastal, až když bylo 7. 12. 1478 v Olomouci vyhlášeno příměří a Jagellonec i Hunyadi mohli užívat titulu „český král“, což stvrdili v Olomouci 21. 7. 1479 dohodou, Vladislav II. Jagellonský vládl v Čechách a Matyáš Korvín na Moravě, ve Slezsku a Lužicích. Život je však plný zvratů. Vladislav po smrti Matyáše usedl na uherský trůn a oženil se s jeho manželkou Beatricí Aragonskou.
Lucas, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
