(805 let)
Bratrovražedné spory mezi členy přemyslovského rodu ukončila korunovace Václava I. Právo Václavovi primogenitury na trůn (nárok prvorozeného syna na dědictví) stvrdil v roce 1231 Fridrich II. Zlatou bulou melfskou. Tím měla pro České království větší význam než Zlatá bula sicilská (1212), kterou si pamatujeme ze školních hodin dějepisu.
Roztříštěnost českého státu se podařilo překonat Přemyslu Otakarovi I. nejen díky taktickému přiklánění se k pro něj výhodným politickým táborům, ale i rozchodem či znovusblížením s první manželkou Adlétou Míšeňskou nebo sňatkem s Konstancií Uherskou. Poslední jmenovaná mu porodila roku 1205 syna Václava, pozdějšího krále Václava I. Právě pro Václava chtěl Přemysl I. zajistit nástupnictví na trůn. Ve dvou letech zasnoubil Přemysl svého syna s dcerou římského krále Filipa Švábského Kunhutou, která se později skutečně stala českou královnou. Tak se 8. června 1216 v Praze sešlo shromáždění, aby zvolilo jedenáctiletého Václava českým králem. O měsíc později římský král Friedrich II. ulmskou listinou korunovaci schválil a udělil Václavovi české království v plném rozsahu a se všemi právy. Tím zaniklo právo nejstaršího z rodu na vládu a oprávnění získali prvorození synové. Co si o takovém ujednání myslel skutečný prvorozený Přemyslův syn Vratislav, který vzešel ze sňatku se zapuzenou Adlétou a musel žít v exilu, se můžeme jen domnívat. Nejspíš něco o nespravedlnosti…
-namo-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
