(205 let)
Byl to bohulibý záměr, ale ve skutečnosti nedopadl moc slavně.
Přesto výnos dvorské studijní komise ze srpna 1816 byl důležitým krokem k emancipaci našeho jazyka.
Formovat budoucí českou inteligenci na gymnáziích a vyšších školách bylo prakticky nemožné. Všude byla němčina, ale již od počátku století se tu a tam objevovaly snahy o zavedení češtiny do výuky. Mezi prvními byl Karel Ignác Thám, bratr divadelníka Václava Tháma. Roku 1802 požádal Zemské gubernium v Čechách o povolení vyučovat soukromě češtinu na staroměstském a malostranském gymnáziu. Bohužel neúspěšně. Lépe se dařilo Josefu Jungmannovi, který česky učil v letech 1806–1815 na biskupském semináři v Litoměřicích a poté na pražském akademickém gymnáziu. Dekret studijní dvorské komise z 23. srpna 1816 výrazně měnil postavení češtiny. Nařizoval, aby na gymnáziích v tzv. utrakvistických městech (kde žili společně Češi a Němci) byli navrhováni za prefekty (ředitele) a profesory jen uchazeči znalí češtiny a čeština se tam měla stát vyučovacím předmětem. Žáci přicházející z triviálních a domácích škol se znalostí češtiny se měli cvičit v skládání a překládání českých spisů. Pozitivní diskriminace se měla rovněž projevit na počátku každého školního roku ve filozofických a právnických posluchárnách tím, že při obsazování politických úřadů v českých zemích měli mít studující znalí českého jazyka přednost před ostatními stejně schopnými uchazeči. Ale jak to tak bývá, usnesení v praxi narazilo na netoleranci vyučujících a úředníků.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
