(590 let)
Husitská revoluce (1419–1434/36) zachvátila Čechy a další části zemí Koruny české. Hluboká společenská krize upálením Jana Husa a odsouzením jeho myšlenek na nápravu církve a společnosti oslovila široké vrstvy od chudiny po města a šlechtu.
V létě roku 1431 vedl do husitských Čech IV. kruciátu opět Fridrich I. Braniborský. S ním také kardinál Giuliano Cesarini, 9 000 bojových vozů a nevídaných 100 000 mužů. Po nezdaru u Tachova se přesunuli křižáci k Domažlicím, které chtěli získat za opěrný bod. Husité znali záměr křižáků. V krátkém čase u Berouna shromáždili 40 000 mužů, největší vojsko v dějinách husitských válek. Nemělo sílu protivníka, ale převyšovalo ho svou organizovaností, bojovou morálkou a jednotou velení pod Prokopem Holým. Vyrazili 12. 8. na pochod a 80 km zvládli během dvou dnů. Křižáci zaskočení rychlým postupem husitů sice postavili mezi Domažlicemi a Rýzmberkem vozovou hradbu, ale už nestačili zaujmout bojové pozice. Tak se stalo, že 14. srpna 1431 husitský rychlý přesun a chorál „Ktož jsú boží bojovníci“ podlomil bojovou morálku křižáků v bitvě u Domažlic. Panický útěk armády k bavorským hranicím, kde se v jeho řadách ukrýval za vojáka přestrojený Cesarini, je mementem IV. křížové výpravy, poslední v první polovině 15. století. Nezdar donutil katolíky k jednání s husity na basilejském koncilu a na bojišti ukořistěný kardinálský klobouk byl ještě dlouho ukazován v Praze před Týnským chrámem.
Alois Rula, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
