Mé letošní vyprávění o putování Šumavou bude spíše o dojmech než o popisu tras a výletů. Dojmy mé letošní potvrdily ty loňské, ba co víc, dokonce je předčily. Mnohé se mění, přichází nová doba…
Řada lidí přijíždí na Šumavu jako k moři. Ale Gabreta má svá úskalí. Může tu pršet, být zima a foukat nepříjemný vítr. Jsme schopni pak zabavit sebe i své děti? Než byste řekli švec, zklamání z přehnaných očekávání je tu. Jak k tomu přijdeme, že příroda si dělá, co chce, a ne to, co chceme my? Co tu budeme týden dělat?
Okénko postřehů
Letošní novinkou jsou „okénka“, kdy starší karavan, budka, garáž nebo okno do ulice prodává občerstvení. V šumavských centrech se potkávají místní, lidé, co měli být u moře, a turisté. Mění se komunikace. V samoobsluze v Kašperkách mě starší pán pouštěl k rohlíkům se slovy: „Běžte první, já mám čas, já jsem domácí.“ Zmateně jsem mu poděkoval, ukořistil dva gumáky á 2,50 a zmizel ve frontě na kasu. U Jezerní slati nastupovala do busu paní šedých vlasů s rouškou na jednom uchu a dotazem: „Musím ji mít, já jsem očkovaná?“ Řidič odpověděl bez mrknutí oka: „Já taky, proti vzteklině.“ Zakrátko jsem zjistil, že cestovat tu hromadnou s rouškou je společenský přešlap.
Pondělní Kašperk
Když se rozhodnete vydat na Kašperk a nechcete se potkávat s mnoha lidmi, zvolíte pondělí. Tedy den, kdy je zavřeno. Netušíte, kolik lidí netuší, že v pondělí bývá na památkách zavřeno.
Stožec – Nové údolí – Stožec
Romantika vlaků je prý ta tam, ale jak pro koho. Pro mě byla představa vydat se vlakem ze Stožce do Nového údolí natolik lákavá, že na perón ve Stožci jsem dorazil s jazykem na vestě, když vlak brzdil. Cesta to byla úžasná! Celých šest minut nádhernou krajinou. Pro návrat do Stožce jsem zvolil žlutou značku (57 minut, 4,6 km). Ve Stožci jen malá „kontrola“ infocentra, je-li tu stále losí rodinka, a pak hurá dál.
Horská Kvilda
Obec dnes tvoří převážně „novostavby“ vyrostlé na základech původních domů. Zájem lidí se tu dělí na tři možnosti: restaurace Rankl, bufet a infocentrum. Možná ještě sochy pana Pavla, tatínka Ing. Pavla, co učil chodit sochy moai na Velikonočním ostrově. Ale je tu ještě něco. Malebné zákoutí, zastavení a rodinná kaplička s pramenem na úpatí hory Sokol z dílny Herberta a Jiřiny Honesových.
Sušice a nové „i“
Novinkou je infocentrum v příjemném městě Sušice. Z budovy radnice se přestěhovalo do nových prostor v horní části náměstí. Je moc pěkné, nabízí vše potřebné a obslouží vás příjemný úsměv. Sušici jsem navštívil v dešti, proto kvůli bazénu, v den, kdy někdo nahlásil bombu v Albertu. Inu, nová doba…
Kvilda – Bučina – Kvilda
Když se rozhodnete v sezoně vydat busem z Kvildy na Bučinu, musíte počítat s tím, že si cestu odstojíte na jedné noze, a snad na té své. Na Bučině pak zatoužíte po klidu. Vyhladovělí cestující mizí na terase hotelu a já do Bavor. Nikde nikdo, jen pár milých turistů s pozdravem grüß Gott (Bůh žehnej). Zajdu do lesa, sednu na souček, vyndám koláček a svačím. Slyším jen lesní ticho. Pro návrat do Kvildy nevolím davové obdivování pseudopramene Vltavy, naopak volím neznačené cesty bez lidí. Z poklidného rozjímání mě vyrušil až přechod přes potůček Bučina, který se pod Kvildou vlévá do Teplé Vltavy. Splněno – suchou nohou. Návrat do Kvildy byl jako probudit se ve fritéze na hranolky. Všude okénka…
A jak za kopečkama?
Klid a pohoda, tak nějak lze popsat Bavorskou Rudu (Bayerisch Eisenstein), obec na úpatí Velkého Javoru (Großer Arber). V létě nabízí řadu možností, třeba naše oblíbené olympijské sporty – kurzy biatlonu nebo výlet na kajaku divokou vodou Velké Řezné (Großer Regen) mezi Bavorskou Rudou a Zwieselem. Umělecká galerie „Kunsträume grenzenlos“ je v budově bývalé poštovní a telegrafní stanice a Železniční muzeum najdete v budově bývalého lokomotivového depa. Největší atrakcí je přesto Česko-německé nádraží Železná Ruda-Alžbětín.
Großer Arbersee
Co by kamenem dohodil a zbytek došel je horské jezero Großer Arbersee (Velké javoří jezero), jehož okolím vás provede bezbariérová okružní stezka. Takzvané „plovoucí ostrovy“ a impozantní 400 m strmá Arberseewand (Stěna jezera Javor) s malými vodopády nabízejí úžasnou podívanou. Výlet trvá asi 30 minut.
Národ houbařů sobě
Každoročně čekám, kdy televize odvysílá ve čtvrtek reportáž „jak rostou“, ve které pantáta v doprovodu redaktora během 20 vteřin, déle reportáž netrvá, nasbírá košík praváků. „Mámo, nezajedeme si na Šumavu na houby?!“ V pátek odpoledne a v sobotu dopoledne vypukne na Strakonické peklo. Po třech hodinách strávených v kolonách a na objížďkách konečně zastavíte u lesa. Úlevu, radost a houbařský zápal vystřídá zjištění, že tady nerostou. Utěšit nás může fakt, že dýcháme čistý vzduch, zeleň nám léčí oči, a to zadarmo. Kdo vám to dnes dá…
Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
