(895 let)
Moravsko-uherská hranice se stala v září roku 1126 místem neobyčejného setkání. Český kníže Soběslav I. a uherský král Štěpán II. jednali o urovnání vztahů mezi oběma zeměmi.
Soběslav to neměl lehké, několikrát musel do exilu, ale s pomocí matky Svatavy se stal po smrti bratra Vladislava roku 1125 českým knížetem. Byl tou dobou na vrcholu sil a navíc byl povzbuzen lednovým úspěchem v bitvě u Chlumce u Ústí nad Labem proti římskému a německému králi Lotharovi III. v zimě 1126. Touto bitvou se totiž řešily spory o české knížectví právě mezi Soběslavem a Otou II. Olomouckým, který se obrátil o pomoc na Lothara. Smrt Oty v této bitvě přišla Soběslavovi náramně vhod. Využil situace a zbavil na Moravě údělu syny Oty a v Olomouci dosadil za vládce Václava, pražského Přemyslovce. Panovníci dojednali pokračování stability na svých hranicích, kterou nastavila bitva na Luckém poli roku 1116. I tam se už Soběslav angažoval, a přispěl tak k osamostatnění dnešní Moravy od vlivu Uher. To byl jeden z důležitých momentů po určité nejistotě po zániku Velké Moravy. Tím ale rošády po roce 1126 neskončily. V duchu středověkých řešení nejen dynastických sporů nechal roku 1128 uvěznit pro spiknutí Konráda Znojemského na hradě Grojč v dnešním Sasku. Po šesti letech ho propustil, vrátil mu úděl a sjednal mu sňatek s Marií Srbskou, sestrou uherské královny. Podobně si „pohrál“ i s Vratislavem Brněnským.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
