(155 let)
Stanislav Sucharda se narodil 12. listopadu 1866. Vyrůstal v rodině novopackého sochaře Antonína Suchardy ml. a Anny, rozené Šádkové, v prostředí bohémské atmosféry a tradic k rodinnému ateliéru.
Umělecké kořeny rodu sahají do 18. stol. k Janu Suchardovi st., který se vyučil řezbářství a poté se vydal na uměleckou dráhu. Stanislav měl čtyři sourozence – Annu, keramičku a textilní výtvarnici (její syn Cyril Bouda se stal uznávaným ilustrátorem), Bohuslava, jenž vedl rodinný ateliér, Vojtu, zakladatele Říše loutek, a Miroslavu, akademickou malířku. Stanislav získal první zkušenosti v otcově dílně a po maturitě na pardubické reálce pokračoval v Praze dvouletým studiem dekorativní kresby a modelování u J. Maudera na České technice (1884) a sochařství (1886–1892) na UPŠ v Praze (UMPRUM) u J. V. Myslbeka. Jako talentovaný žák se stal jeho asistentem i nástupcem. Podílel se na výzdobě pražského hlavního nádraží (1903–1904), budovy Nové radnice (1910), spolupracoval s J. Kotěrou, vytvořil pražský pomník F. Palackého (1901–1912) a je autorem řady náhrobků, portrétů a reliéfů. Za medailérské umění byl oceněn – 1904 St. Louis, 1904 Mnichov, 1910 Brusel, 1913 Gent a 1915 se stal profesorem medailérské školy pražské AVU. Oženil se s Annou Grohovou (1894) a jejich děti Marta a Stanislav se také věnovaly umění. Počátkem 1. světové války s bratrem Vojtou narukoval na východní frontu. Těžce zraněn se vrátil domů, kde 5. 5. 1916 zemřel. Pohřben byl na pražském Vyšehradském hřbitově.
-lgs-, foto © Wikimedia Commons; Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
