(240 let)
Josef II. se nebál pustit do velkých akcí. Dodnes jeho pokyn z 29. listopadu 1781 ke zrušení klášterů má různá hodnocení. S odstupem času se ale jednalo o pragmatický krok.
Již v létě 1781 zakázal císař klášterům přijímání nových členů a řeholníky cizího původu vykázal ze země. Celá obrovská akce se ale rozjela v roce 1782. Bylo zrušeno přes 700 klášterů, které se nezabývaly výukou, vědeckou činností nebo se nestaraly o nemocné. Na první pohled barbarský čin měl v sobě jasnou myšlenku. Císař se snažil zefektivnit celý chod státu a měl představu široce pojatých reforem církevní správy. Z majetku zrušených klášterů chtěl financovat zřizování nových kostelů a škol tak, aby každý poddaný jeho velké monarchie měl k dispozici kostel vzdálený maximálně hodinu cesty od domova. Císaři šlo o to, aby každé dítě došlo pohodlně denně do školy a nazpět. Při kostele a faře byla totiž od zavedení povinné školní docházky v roce 1774 i škola, a to i pro děvčata. V 80. letech 18. století tak vznikly v Čechách stovky nových svatostánků. V tomto období bylo postaveno nejvíc kostelů v české historii. Zdokonalený farní systém měl sloužit potřebám státu, pod jehož kontrolu se církev dostala. Kněží se stali prakticky státními úředníky, kteří museli lidem oznamovat úřední nařízení a vyhlášky, přispívat svojí činností k osvětě mezi poddanými, vést matriky apod. Z dnešního pohledu udělal císař asi dobře…
-liban- , foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
