(255 let)
Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče, syn Petra Eusebia a Marie Venantie Bechyňové z Lažan, se narodil 2. listopadu 1766 na zámku Třebnice. Stal se jedním z nejlepších vojevůdců Evropy 19. století.
V Praze vystudoval piaristické gymnasium, rytířskou akademii v Brně a Theresianu ve Vídni. Jako osmnáctiletý vstoupil do 1. kyrysnického pluku v Gyöngyösi a za dva roky byl poručíkem, za rok nadporučíkem. V bojích s Osmany byl pobočníkem maršála Laudona (1788–1789), za rusko-turecké války pobočníkem generála Suvorova (1787–1792), v bojích s Francií rytmistrem (1794), v severní Itálii majorem (1796) a roku 1800 velitelem pluku na Rýně coby plukovník. Generálmajorem a velitelem brigády v Itálii se stal roku 1803. Působil ve Vídni jako velitel brigády, pobočník arcivévody Karla, náčelník generálního štábu (1809) a náčelník štábu knížete Karla I. Filipa (1813). Byl autorem plánů bitvy národů u Lipska, kde byl poražen Napoleon. V roce 1829 se stal velitelem olomoucké pevnosti, velitelem rakouských vojsk na Apeninském poloostrově (1831) a k sedmdesátinám obdržel hodnost polního maršála (1836). Po porážce italské revoluce a sardinského království (1848) J. Strauss st. složil na jeho počest Radeckého pochod. Ruský car Mikuláš I. mu udělil titul generála polního maršála a stal se guvernérem Lombardsko-benátského království jako pátý vicekrál (1849–1857). Svou vojenskou kariéru ukončil po 72 letech. Radecký měl za manželku Františku, hraběnku Strassoldo-Grafenberg (1798), se kterou měl osm dětí. Zemřel 5. 1. 1858 v Miláně, ale na přání císaře Františka Josefa I. byl pohřben se všemi vojenskými poctami v Kapucínské kryptě ve Vídni.
-lgs-, foto © Wikimedia Commons; Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
