(185 let)
Ludvík Šimek (německy Ludwig Schimeck) se narodil v Praze na Malé Straně v rodině obchodníka Karla Viléma Schimeka 19. ledna 1837. Jako jeden z mála talentovaných českých kamenosochařů své doby se dokázal prosadit i v zahraničí.
Vyučil se u sochaře Emanuela Maxe a studoval malířství na pražské akademii, kde získal velkou praktickou zručnost v práci s mramorem a pískovcem. Patrně absolvoval i studium sochařství v Mnichově. V roce 1864 získal tzv. Římskou cenu, státní stipendium na pobyt v Římě, kde strávil šest let. Mezi jeho přátele patřili sochař Václav Levý a architekti Ignác Ullmann a Antonín Barvitius, se kterými často spolupracoval na svých dílech. Proslul jako tvůrce monumentálních pomníků, což ho přivedlo k zakázce výzdoby dvorany vídeňského vojenského historického muzea Arsenal (sochy vojevůdců třicetileté války). Z Říma přesídlil do Prahy, kde si v roce 1870 pronajal ateliér na Újezdě. Mezi jeho nejznámější díla patří pomník Josefa Jungmanna v Praze na dnešním Jungmannově náměstí, socha rytíře Bruncvíka u pilíře Karlova mostu na Kampě nebo sousoší svatých Cyrila a Metoděje v Třebíči. Několik sochařských figur vytvořil pro náhrobky významných osobností nebo plastiky proroků pro hlavní oltář Chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Spolupracoval s architekty na rekonstrukcích Prašné brány a Rudolfina. Šimek byl považován za nástupce Václava Levého, byl oceňován za všestrannost a smysl pro harmonii. Věnoval se sochařství portrétnímu, historickému i církevnímu. Zemřel ve věku 49 let 25. 1. 1886 a pochován byl na Olšanských hřbitovech v Praze.
-alba-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
