(215 let)
Spisovatel, pedagog, libretista a historik Josef Wenzig (* 18. ledna 1807) pocházel z rodiny s důstojnickou tradicí a německou výchovou. Po dokončení pedagogických studií působil šest let jako vychovatel v rodině hraběte Karla Chotka.
Stýkal se s řadou významných osobností českého kulturního a společenského života, od roku 1833 byl profesorem německého jazyka a zeměpisu na pražské stavovské reálce. V roce 1853 byl jmenován ředitelem českých vyšších škol reálných. Zasadil se o vydávání pedagogického časopisu Škola a život, propagoval česko-německé jazykové vyrovnání, psal o dějinách školství v zemích monarchie. Byl poslancem českého sněmu a prosadil na městských školách s českou majoritou češtinu jako vyučovací jazyk. Již před rokem 1860 bylo jeho jazykové úsilí předmětem kritiky a po dalších pokusech byl roku 1864 proti své vůli penzionován. Nadále však pracoval v českém školství a angažoval se ve veřejném dění. Je autorem libret ke Smetanovým operám Dalibor a Libuše, překládal do němčiny české národní písně, pohádky a poezii. Napsal také řadu divadelních her a operních libret. Byl prvním předsedou Umělecké besedy a Matice lidu. Jeho literární práce vycházely také v zahraničí, několik jeho původních básní zhudebnil skladatel J. Brahms. Překládal do němčiny Palackého Dějiny národa českého a část Komenského Labyrintu světa. Josef Wenzig zaujímá čestné místo v dějinách české kultury svým celoživotním úsilím o pokrok v oblasti školství. Zemřel 28. 8. 1876 v Turnově a slavnostně byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
Marie Petrušková, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
