(240 let)
Josef II. se nebál pustit do velkých akcí. Na podzim 1781 vydal pokyn k rušení klášterů. Od roku 1782 se vše rozeběhlo ve velkém.
Bylo zrušeno přes 700 klášterů, které se nezabývaly výukou, vědeckou činností nebo se nestaraly o nemocné. Rušeny byly do října 1784 především mužské i ženské žebravé a rozjímavé kláštery, jako třeba kartuziáni, benediktinky, celestinky, cisterciačky, dominikánky, františkánky, karmelitky, klarisky, premonstráti aj. K nejznámějším takto postiženým klášterům patřil třeba klášter sázavský, kladrubský, zbraslavský, plaský, zlatokorunský, sedlecký, velehradský, starobrněnský aj. V Čechách bylo ze 154 konventů zrušeno 71, na Moravě ze 74 dokonce 41. Klášterní budovy byly užity jako kasárna, nemocnice nebo byly prodány do soukromých rukou pro potřeby manufaktur a továren. Současně s rušením klášterů byly zavírány i některé „zbytečné“ kostely a kaple. Jen v Praze bylo takto postiženo 37 církevních budov včetně Betlémské kaple. Rozprodaný majetek byl převeden do tzv. Náboženské matice, jejímž prostřednictvím bylo financováno vybudování asi 1700 nových farností v monarchii. Náboženský fond byl zřízen v každé zemi monarchie a byl spravován zvláštní komisí za účasti katolické církve. V Čechách vznikl český a na Moravě a ve Slezsku moravskoslezský náboženský fond. Stát převzal dohled nad matičním hospodařením a každý duchovní byl považován za státního zaměstnance a církev za státní instituci.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
