(685 let)
Aby nedošlo k mýlce, nejedná se o Václava IV., pozdějšího krále českého a římského. Jedná se o vévodu lucemburského (od 1353), brabantského a limburského (od 1355). Tedy třetího syna Jana Lucemburského a jeho druhé ženy Beatrix Bourbonské, která jej porodila císařským řezem, jejž přežila. A o tomto vpravdě zázraku vypráví vlámská kronika Brabantsche Yeesten.
Václav se narodil 25. února 1337 v Praze, patrně ne na Hradě, ale v rezidenci ve Štupartské ulici, kde Jan Lucemburský bydlel. Jméno Václav, tedy jméno po zemském patronu z přemyslovské dynastie, mohl dostat jako poděkování za zázrak při porodu. Král Jan chtěl syna oženit s dcerou římského císaře Ludvíka IV. Bavora, ale pro rozkol obou panovníků ze sňatku sešlo. Druhé zásnuby teprve desetiletého Václava sjednala ovdovělá matka Beatrix s brabantským vévodou Janem III. s dědičkou Brabantska a Limburska, pětadvacetiletou ovdovělou Johanou Brabantskou (24. 6. 1322 – 1. 11. 1406). Obřad proběhl v březnu 1352. Jan měl několik levobočků, ale manželství zůstalo bezdětné, přesto harmonické. Václav udržoval dobré vztahy se starším bratrem Karlem IV., se kterým pomáhali svým francouzským synovcům po bitvě u Poitiers. Do dějin vstoupil Václav jako mecenáš kronikáře a básníka Jeana Froissarta, autora 79 básní milostné trubadúrské poezie. Zemřel 8. 12. 1383 v Lucemburku, snad na lepru. Pochován byl v klášterním kostele v Orvalu (dnes Belgie). Jeho dědicem se stal synovec Václav IV.
Alois Rula, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
