(135 let)
V Hronově nad Metují se do rodiny českého báňského a lázeňského lékaře Antonína Čapka a jeho manželky, mlynářské dcery Boženy, rozené Novotné, narodil první syn. Sudičky mu daly do vínku nadání psát příběhy a malovat.
Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Malých Svatoňovicích, odkud se rodina přestěhovala do Úpice (1890). Po obecné a měšťanské škole (1892–1900) vychodil Josef dvouletou tkalcovskou školu ve Vrchlabí, v roce 1903 pracoval coby dělník v továrně a od podzimu 1904 žil v Praze a studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Po absolutoriu odjel v roce 1910 do Paříže, kde navštěvoval Colarossiho akademii. Po návratu psal jako redaktor pro Umělecký měsíčník (1911–1912)
a Volné směry (1913–1914), od roku 1918 pro Národní listy a v letech 1918–1920 redigoval časopis Nebojsa. Od roku 1921 do svého zatčení (1939) byl redaktorem a výtvarným kritikem Lidových novin. Aktivně působil v Mánesu, Skupině výtvarných umělců a Tvrdošíjných. K jeho dílům patří například Portrét Karla Čapka (1907, pastel), Ženský akt (1913), Nevěstka s velkým kloboukem (1918), Děvčátko s jahodami (1930) nebo cykly Oheň (1938–1939) a Touha (1939). V Národním divadle debutoval 25. ledna 1921 kostýmní výpravou ke hře Karla Čapka R. U. R. S bratrem se podílel na divadelní hře Ze života hmyzu (1921) a dalších. Pro děti napsal Povídání o pejskovi a kočičce… (1929). Konec života strávil v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen a Bergen-Belsen, kde také pravděpodobně po 13. dubnu 1945 zemřel. Jeho ostatky se nikdy nenašly.
-mf-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
