Krátký výlet vás zavede na vrchol Bořně ve stejnojmenné národní přírodní rezervaci. Trasa vede z centra Bíliny po zelené turistické značce a je dlouhá přibližně 7 km. Z Bořně je krásný výhled, uvidíte krajinu Českého středohoří nebo Krušných hor.
Za dobré viditelnosti můžete dohlédnout až na Doupovské hory. Vaší pozornosti určitě neuniknou ani průmyslové areály okolních měst a velkolomy v Podkrušnohorské uhelné pánvi. Do Bíliny se dá pohodlně dostat vlakovými i autobusovými spoji. Samotný výstup na vrchol není vhodný pro kočárky ani kola. Při svém putování se držte vyznačené trasy, vstupovat mimo cesty v národních přírodních rezervacích totiž není dovoleno. Děkujeme.
A zase ty sopky
Se svou nadmořskou výškou 539 m je Bořeň nepřehlédnutelný. Skaliska se tyčí nad hlubokým údolím řeky Bíliny a stejnojmenným městem. Bořeň je považován za nejskalnatější samostatně stojící vrch v Čechách. Jeho vysoké věže a stěny upomínají na třetihorní sopečnou minulost okolní krajiny. A možná vás překvapí, že je dokonce největším znělcovým skalním útvarem v celé střední Evropě. Znělec je šedavá vyvřelá hornina. Název získala kvůli své vlastnosti – když na ni totiž poklepete, zní.
Jméno ze Starých pověstí českých
Zvláštní a až krkolomné jméno kopce je odvozeno od Bořeny, ženy bájného vojvody Kroka. Ta po smrti svého muže sklíčená bloudila okolním krajem. Silueta tehdy bezejmenného vrchu ji zaujala a rozhodla se vystoupat až nahoru. Při pohledu do hlubokého údolí Bíliny spatřila v mlze Krokovu tvář. V touze jej obejmout se vrhla dolů ze skal.
Přírodní bohatství
Příroda je tu opravdu pestrá. Kromě rozsáhlých kamenných sutí a mohutných skal na Bořni najdete světlé teplomilné lesy nebo staré sady a louky. Není proto divu, že je vrch chráněný už od roku 1946. O Bořeň pečuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO České středohoří. Pravidelně se zde vyřezávají náletové dřeviny a likvidují nepůvodní invazní druhy.
Na zdejších prosluněných a suchých stráních roste bělavě zelená bylina máčka ladní. Může vám trochu připomínat bodlák, nemá s ním ale nic společného. Máčka patří mezi takzvané stepní běžce. K šíření semen totiž využívá vítr. Po jejich dozrání se odlomí kulovité květenství a kutálí se krajinou.
Ze zvířat se tu můžete setkat třeba s užovkou hladkou. Tento had není pro lidi vůbec nebezpečný. Patří totiž mezi škrtiče, kteří loví drobné živočichy. Je dost plachá, a když ji něco ohrožuje, předstírá smrt. A na svou obranu z kloaky vypouští odporně páchnoucí sekret. Tento druh užovek rodí živá mláďata. Oválná kožovitá vejce se vyvíjejí v těle samičky a mláďata se líhnou těsně před porodem nebo chvíli po něm.
Do přírody se s námi můžete vydat i jinam. Stačí si vybrat na www.snamidoprirody.cz.
foto © Lucie Benešová; Martin Vlček a archiv České zemědělské univerzity
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
